Kope zastupující premiér proti zájmům státu?
Kdyby bylo možné vysvětlit vpravdě náhlý zájem vicepremiéra Jiřího Čunka o dění ve státním podniku Lesy České republiky (LČR) pouze blížícími se volbami a dočasnou pozicí „prvního muže státu“, to by bylo hej. Problém je v tom, že vicepremiérovy výroky zpochybňující finanční operace LČR (zhodnocování peněz v soukromých společnostech) zcela jednoznačně hrají do karet lesnicko-dřevařské společnosti CE Wood, která ohlásila a vede arbitráž proti českému státu.
V arbitráži přitom nejde o malé peníze, zatím se hovoří o 2,5 miliardách korun. Nad slunce zřejmé přitom je, že čím více budou média a zejména vysocí státní představitelé aktivity LČR kritizovat, tím větší naději CE Wood v arbitráži proti ČR bude mít. Stačí jen shromažďovat články a výroky, a jak by řekl princ Drsoň, v pravý čas je pak do věci (arbitráže) vložit. Netřeba zdůrazňovat, že prohranou arbitráž bychom zaplatili všichni. Ale také je dobré vědět, že minimálně od doby loňských tendrů (tedy i těch po vichřici Emma, které mj. CE Wood napadá), byly principy veřejných soutěží v souladu s evropskou legislativou a naděje na výhru v arbitráži proti ČR je tedy malá.
Ne že by v LČR nebylo co kritizovat. Podnik je z hlediska vlastnictví lesních porostů a obchodů s dřevem v ČR prakticky v monopolní pozici a vzhledem k tomu, že jde o podnik státní, lze si na něj hůl prakticky vždy najít. Jenže zrovna v případě zmiňovaných finančních operací je Jiří Čunek (pokolikáté už?) vedle jak ta jedle.
Než se tedy „samostatně pustí do větších celků“, měl by možná zastupující premiér vědět, že ukládání peněz a jejich zhodnocování patří mezi aktivity LČR od samého počátku polistopadové transformace a nejde tedy o objev žádné Ameriky. Také by si možná mohl zjistit, že díky práci s portfoliem uložených peněz získaly státní lesy loni navíc 140 milionů korun, které by jinak ve štrozoku nenašly. Kromě toho by měl šéf lidovců vědět, že stejným způsobem zhodnocuje své peníze například, abychom zůstali v resortu zemědělství, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond nebo Pozemkový fond ČR. A úplně nakonec by bylo vhodné připomenout, že právě představitel lidovců, někdejší místopředseda zemědělského výboru parlamentu Jan Grůza, byl docela dlouho předsedou dozorčí rady LČR, takže o případných machinacích nebo nestandardních aktivitách LČR lidovci vždy mohli vědět. Nikdo ale na nic nepoukázal.
Doufejme že nevědomé přihrávky Jiřího Čunka společnosti CE Wood dostaly další rozměr právě v těchto dnech. Společnost totiž poslala státním lesům fakturu na 4,8 miliardy korun v zásadě za kompenzaci za újmy, kterou údajně CE Wood utrpěla, když nebyla úspěšná ve výběrových řízeních na veřejné zakázky LČR v minulosti. Rolí faktury je ale především další písemný doklad o tom, že LČR v zakázkách CE Wood poškodily a arbitráž tak má k dispozici další dokument. Pikantní je ovšem v této souvislosti skutečnost, že CE Wood sama dluží již dost dlouho státním lesům nemalé peníze. Aktuálně něco přes 100 milionů, po splatnosti něco přes 70 milionů. Tento dluh ovšem hodlá CE Wood započíst oproti své pohledávce 4,8 miliardy vůči LČR. Nepřipomíná vám to něco?
Nu ano – totiž Neméthovu směnku spojenou s kauzou Setuza a ČSOB. Dlužno snad jen podotknout, že někdejší polooficiální vlastník Setuzy Tomáš Pitr byl za takovou akci nejprve označen za nepřítele státu, poté odsouzen a v současnosti se skrývá kdesi ve světě před výkonem trestu. Společnost CE Wood tedy vystavenou fakturou („lesní Neméthovou směnkou“) vstupuje na velmi tenký led – a s ní všichni, kteří vědomě či nevědomě napomáhají aktivity CE Woodu legitimizovat. Zdalipak tohle zastupujícímu premiérovi dochází?
V arbitráži přitom nejde o malé peníze, zatím se hovoří o 2,5 miliardách korun. Nad slunce zřejmé přitom je, že čím více budou média a zejména vysocí státní představitelé aktivity LČR kritizovat, tím větší naději CE Wood v arbitráži proti ČR bude mít. Stačí jen shromažďovat články a výroky, a jak by řekl princ Drsoň, v pravý čas je pak do věci (arbitráže) vložit. Netřeba zdůrazňovat, že prohranou arbitráž bychom zaplatili všichni. Ale také je dobré vědět, že minimálně od doby loňských tendrů (tedy i těch po vichřici Emma, které mj. CE Wood napadá), byly principy veřejných soutěží v souladu s evropskou legislativou a naděje na výhru v arbitráži proti ČR je tedy malá.
Ne že by v LČR nebylo co kritizovat. Podnik je z hlediska vlastnictví lesních porostů a obchodů s dřevem v ČR prakticky v monopolní pozici a vzhledem k tomu, že jde o podnik státní, lze si na něj hůl prakticky vždy najít. Jenže zrovna v případě zmiňovaných finančních operací je Jiří Čunek (pokolikáté už?) vedle jak ta jedle.
Než se tedy „samostatně pustí do větších celků“, měl by možná zastupující premiér vědět, že ukládání peněz a jejich zhodnocování patří mezi aktivity LČR od samého počátku polistopadové transformace a nejde tedy o objev žádné Ameriky. Také by si možná mohl zjistit, že díky práci s portfoliem uložených peněz získaly státní lesy loni navíc 140 milionů korun, které by jinak ve štrozoku nenašly. Kromě toho by měl šéf lidovců vědět, že stejným způsobem zhodnocuje své peníze například, abychom zůstali v resortu zemědělství, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond nebo Pozemkový fond ČR. A úplně nakonec by bylo vhodné připomenout, že právě představitel lidovců, někdejší místopředseda zemědělského výboru parlamentu Jan Grůza, byl docela dlouho předsedou dozorčí rady LČR, takže o případných machinacích nebo nestandardních aktivitách LČR lidovci vždy mohli vědět. Nikdo ale na nic nepoukázal.
Doufejme že nevědomé přihrávky Jiřího Čunka společnosti CE Wood dostaly další rozměr právě v těchto dnech. Společnost totiž poslala státním lesům fakturu na 4,8 miliardy korun v zásadě za kompenzaci za újmy, kterou údajně CE Wood utrpěla, když nebyla úspěšná ve výběrových řízeních na veřejné zakázky LČR v minulosti. Rolí faktury je ale především další písemný doklad o tom, že LČR v zakázkách CE Wood poškodily a arbitráž tak má k dispozici další dokument. Pikantní je ovšem v této souvislosti skutečnost, že CE Wood sama dluží již dost dlouho státním lesům nemalé peníze. Aktuálně něco přes 100 milionů, po splatnosti něco přes 70 milionů. Tento dluh ovšem hodlá CE Wood započíst oproti své pohledávce 4,8 miliardy vůči LČR. Nepřipomíná vám to něco?
Nu ano – totiž Neméthovu směnku spojenou s kauzou Setuza a ČSOB. Dlužno snad jen podotknout, že někdejší polooficiální vlastník Setuzy Tomáš Pitr byl za takovou akci nejprve označen za nepřítele státu, poté odsouzen a v současnosti se skrývá kdesi ve světě před výkonem trestu. Společnost CE Wood tedy vystavenou fakturou („lesní Neméthovou směnkou“) vstupuje na velmi tenký led – a s ní všichni, kteří vědomě či nevědomě napomáhají aktivity CE Woodu legitimizovat. Zdalipak tohle zastupujícímu premiérovi dochází?