Omezení plánovaných škrtů v resortu Ministerstva zemědělství (MZe) na letošní a zejména příští rok, zkrocení cen potravin nebo dodržení slibů stávající vládní koalice o vyšší podpoře malých a středních zemědělců z rodinných farem – to je jen část očekávání, která byla zatím vyslovena v souvislosti se změnou na postu ministra zemědělství, kterým se má stát již tento týden dosavadní předseda parlamentního klubu KDU-ČSL Marek Výborný.

I když je přitom Marek Výborný zkušený politik a schopný vyjednavač, nebude snadné, a pravděpodobně často ani možné, nejen výše jmenovaná očekávání naplnit. Snad až na pomalu už mediální evergreen týkající se cen potravin, které v současné době jako celek mírně klesají, a v dalších měsících také ještě dále klesat budou. Ne však všechny, a už vůbec ne zásluhou ministra nebo ministerstva, ale kvůli klesajícím nákladům na výrobu potravin.

Prvním zásadním testem politické síly a komunikačních schopností nového ministra bude přitom návrh (a zejména jeho obhajoba) rozpočtu MZe na rok 2024. V resortu by přitom mělo dojít ke škrtům ve výši zhruba 10 miliard korun, což nebude jednoduché také proto, že řada dotací je mezi sebou provázána, a škrt v jedné položce tak ovlivní toky peněz v jiných dotacích – a s tím i chování a reakce zemědělců. Jediný dosud konkretizovaný škrt v podpoře středních a velkých potravinářských podniků, takzvaném dotačním titulu 13, je navíc zcela bezvýznamný – v praxi jde o pouhých 230 milionů korun, takže do avizovaných 10 miliard bude ještě daleko. Další avizované škrty v takzvaných národních dotacích sice představují větší prostor, a to v řádu jednotek miliard, je však třeba vědět, že nejvyšší objem z národních dotací představuje podpora živočišné výroby, zejména pak chovů drůbeže a prasat. To sice dlouhodobě kritizují sedláci z Asociace soukromého zemědělství ČR, udržet alespoň stávající objem živočišné produkce by ale mělo být strategickým zájmem ČR, a to i kvůli potřebné produkci statkových hnojiv, která by měla stále více nahrazovat hnojiva chemická. Samozřejmě je ale v této souvislosti otázkou, v jaké produkční struktuře by se mělo kýženého cíle dosáhnout.

Úplně nejlepší by bylo v rámci škrtů rušit některé zbytečné agendy spojené s pracovními pozicemi ministerských úředníků. Tady je ale zase problém, že kapr si obvykle vlastní rybník nevypustí, což jinými slovy znamená, že úředníci budou oprávněnost svých agend obhajovat jistě velmi sofistikovanými argumenty. Další problém pak je, že zemědělské agendy nabývají na objemu, mimo jiné i na základě nových nebo nově připravovaných regulací zemědělského podnikání z iniciativy (obvykle ne našich) poslanců Evropského parlamentu, takže redukovat počty úředníků zas tak moc nejde.

Zcela aktuální výzvou pro nového ministra jsou také novely lesního a zejména mysliveckého zákona, které by měly snížit množství škod na lesních a polních porostech působených přemnoženou zvěří. Dodat lze jen, že pokud by se tyto škody již v průběhu příštího roku minimalizovaly, mohly by se výdaje státu (na kompenzaci škod) tímto způsobem nemálo snížit – objem takto působených škod se totiž odhaduje mezi 4 až 6 miliardami korun ročně. Kolem novely mysliveckého zákona je přitom stále hodně emocí, mimo jiné ohledně minimální výměry honiteb. Ta současná činí 500 hektarů, v minulosti to ale bylo 115 hektarů, v sousedních zemích je to i 75 hektarů. Nalézt funkční kompromis se navíc zdá v současné chvíli nemožné.

Patrně nejmenším problémem by mělo být pro nového ministra výrazné zlepšení komunikace zemědělské politiky jak navenek, tak směrem dovnitř podnikatelského prostředí. Což je něco, na čem se shodnou všichni, a něco, kde může očekávání všech nový ministr skutečně naplnit. Slova ale nemusí vždy následovat avizované činy, zejména v tak složité době, jako je ta současná. Přehnaná očekávání tedy nejsou příliš na místě, pokud by se ale očekávání naplnila alespoň z poloviny nebo alespoň v některých bodech (například snížení nadbytečné byrokracie), mělo by se i to hodnotit jako úspěch. Jak to dopadne, už docela brzy uvidíme.

Petr Havel