Ochránci přírody, ekologové či biozemědělci mi určitě neuvěří, když řeknu, že si opravdu myslím, že je třeba se k přírodě chovat šetrněji než dosud, že je dobré konečně se seriózně zabývat stabilizací vodního režimu (nejen) v naší zemi, že bychom se měli vážně zamyslet nad reálnou spotřebou chemických látek v průmyslových oborech nebo že si nemyslím, že by měl být zcela dominantní dřevinou našich lesů smrk. Asi mi to ani věřit nemohou, protože značná část mých článků a názorů v nich obsažených vyznívá protiochranářsky.
Stejně tomu bude i v tomto výjevu, jakési filipice proti introdukovaným dřevinám. Problém introdukce totiž považuji za modelový příklad paradoxů ochranářských aktivit všeho druhu. Nicméně zůstaňme pro začátek v lese. Nové (a zjevně špatné, protože je jednoznačně těžařsky orientované) vedení státního podniku Lesy České republiky spolu s příslušným novým náměstkem ministra pro lesní a vodní hospodářství by mělo konečně navrhnout jakousi dlouhodobou vizi udržitelného vývoje lesů v ČR, jejíž součástí by také měla být koncepce zalesňování a struktura použitelných takzvaných melioračních a zpevňujících dřevin, lidově a nepřesně řečeno zvyšování podílu listnáčů. A jsme u jádra pudla – ochránci všeho typu jsou proti používání introdukovaných dřevin, v řadě obecních kocepcí tvorby zeleně jsou tyto dřeviny přímo direktivně zakázány, neboť podle ochránců nejde o původní druhy, takže jejich výsadbu není správné kvůli nabourání přirozenosti podporovat. Kámen úrazu ovšem spočívá v tom, že životní prostředí v ČR i v celém vyspělém světě je již natolik introdukováno, že návrat do původního stavu není prakticky možný.
Kdybychom se o to měli snažit, museli bychom z našich lesů škrtnout (nejspíš asi vykácet) všechny javory, některé duby (dub červený), modříny, většinu smrků, vystřílet veškeré muflony, na Šumavě vyhubit motýli bělásky či babočky a podobně. Tím by to ale nekončilo. Zemědělci by museli skončit s pěstováním kukuřice a nebo třeba brambor, protože i tato „tradiční komodita“ byla do ČR introdukována. Málokdo také ví, že v původních porostech na území ČR nebyly téměř zastoupeny ovocné stromy. Ani jabloně, švestky (také takzvané „tradiční ovoce“), hrušky či meruňky nejsou u nás původní, tedy je není správné sázet a sklízet. Také pstruhy (duhové) bychom měli správně dovážet ze zahraničí, protože ani to není původní ryba z našich řek. A kdybychom šli do důsledků, tak bychom se všichni museli odstěhovat někam na jich – my sami (Slované) jsme totiž v českých krajích introdukovaným druhem….
Slovníček:
Introdukce - vědomé nebo nahodilé přenesení živočišného nebo rostlinného druhu do oblasti, kde nebyl původně rozšířen s cílem zachovat jej tam trvale v přírodě nebo v chovu.