Kolem stavebního zákona už se toho namluvilo mnoho. Ne, že by nebylo potřeba jej změnit. Stavební řízení je v Česku zdlouhavé a stavebník často narazí na překážky, které nečekal. Záměr novelizovat stavební zákon představila vláda již před třemi roky. Od té doby se uskutečnila celá řada politických a odborných jednání.

Na návrh, se kterým vláda přišla a který do značné míry sepsala Hospodářská komora, se snesla vlna kritiky. Především proto, že zcela nepokrytě šel na ruku developerům a velkým stavebním investorům a absolutně ignoroval roli samospráv v územním plánování a rozvoji obcí a měst.

Problematiku stavebního zákona můžeme rozdělit na dvě oblasti. Tou první je územní plánování a tou druhou je stavební řád. Ta pozitivnější část, do které výrazně vstoupila svými připomínkami velká města, je část týkající se územního plánování. V tomto ohledu je důležité, že si zákonodárci uvědomili, že v České republice funguje princip subsidiarity a ponechali právo územního plánování v samostatné působnosti. V Evropské chartě místní samosprávy z roku 1998 se píše, že „odpovědnost za věci veřejné obvykle ponesou především ty orgány, které jsou občanům nejblíže,“ to si však často poslanci neuvědomují, zvláště pak ti, kteří ani neprošli komunální politikou. Neumím si představit situaci, kdy do územního plánu obce nakreslí nadřízený úřad průmyslovou zónu na pole s argumentem, že v lokalitě je málo pracovních míst. Co jiného, než rozvoj obce mají zajistit právě lidmi přímo volení zastupitelé v komunálních volbách. Komunální politici a úředníci na obecních a městských úřadech nebo magistrátech jsou hromosvodem většiny problémů, které lidi trápí. Je proto důležité v tomto ohledu ctít Ústavu a uvažovat o změnách v rámci systému, ve kterém žijeme. Rozvoj obcí snad tedy zůstane na samosprávě a velká města dostanou nástroj ve formě stavebních předpisů. Vyhráno však ještě není, v aktuálně projednávané verzi například vypadla možnost pořizovat tzv. zrychlené změny, které se za poslední roky ukázaly jako jediný funkční nástroj, protože pořídit nový územní plán je enormně složitá a zdlouhavá věc.

A tím se dostáváme k druhé části stavebního zákona a tou je stavební řád. Ministryně po třech letech představila relativně kompromisní variantu, aby to nakonec hnutí ANO celé zabilo tzv. komplexním pozměňujícím návrhem poslance Kolovratníka, který opět připravili developeři a vlastně vrátí celou debatu do kritizované polohy před třemi lety. Je to krásná ukázka arogance moci a flusnutí do tváře především Svazu měst a obcí, který poctivě ty roky vysvětloval, co negativního by takto napsaná reforma přinesla.

Návrh ANO předkládá systém, který vede k výrazné centralizaci a vzniku jednoho superúřadu. Zásadním problémem celého návrhu je, že nerespektuje zavedený systém. Pokud chce vláda více centralizovat moc a zavádět socialistický model fungování státní správy, měla by to dělat nepokrytě a přímo. Vyzobávat jednotlivé zákony a skrze ně centralizovat moc a jiné agendy nechat fungovat ve stávajícím modelu, je ten nejhorší možný způsob. Tvoří se zákon, který by byl dobrý leda tak v komunistické éře. Vláda opět ukazuje, že její myšlení a postoje nepatří do 21. století. Místo toho, aby veškeré síly napnula k digitalizaci a efektivní komunikaci, kterou si dnešní doba žádá, opět přichází se systémem, který naší zemi nikam dál neposune. Místo toho, aby obíhal dokument a stavebník vše řešil s úřady z pohodlí domova, bude muset vyrazit na centrální úřad, který bude mít od svého bydliště dál. Dát do jednoho úřadu státní úředníky, kteří povolují stavby, vyjadřují se k památkové ochraně nebo třeba k zájmům ochrany přírody a krajiny, nemůže dopadnout jinak, než že se brzy dočkáme novostaveb i v národních parcích a bourání památek. Ministryně nám také trochu zatajuje, že bude muset pronajmout velké množství budov a přijmout 23 tisíc nových státních úředníků.

Není to tak dávno, kdy jsme si něčím podobným procházeli při projednávání zákonu o odpadech, kde byl také pod tlakem silné lobby přijat zákon, který absolutně nepatří do dnešní doby. A tak je projednávání stavebního zákona jen jakýmsi zrcadlem práce celé vlády.