Lidé musí snižování emisí rozumět. Plánu Zelené dohody nechybí ambice, ale zásadní bude motivace a komunikace
Balíčku návrhů Evropské komise rozhodně nechybí ambice. A je to dobře, protože příroda nepočká a je nutné dělat důležitá rozhodnutí a kroky v ochraně klimatu co nejdříve. Jenže stejně tak je nutné mít plán, jakým způsobem jednotlivá odvětví energetiky transformovat. No a úplně nejdůležitější je umět daná opatření vysvětlit lidem.
Výkonný místopředseda Evropské komise odpovědný za Zelenou dohodu pro Evropu Frans Timmermans přijíždí do České republiky, aby blíže představil tento dlouho očekávaný balíček. Balíček, který je plný restrikcí a podmínek, ale mnohem méně už v něm najdeme motivační nástroje. Osobně se však domnívám, že pokud to s ochranou klimatu myslíme opravdu vážně, tak pouhými restrikcemi velkých věcí nedosáhneme. Balíček přináší celou řadu inovativních pohledů a je dobře, že je pro diskusi na stole. První politickou stranou v Česku, která se zavázala k dosažení uhlíkové neutrality, byli v roce 2019 lidovci. Proklamace jsou fajn, ale bez konkrétních činů to nejde, proto je dobře, že tady nový klimatický balíček je. Musí ale projít odbornou, politickou a hlavně celospolečenskou debatou. Debatou klidnou a racionální, debatou hodnou lidstva 21. století. Protože o tom to je, debatujeme o budoucnosti našich děti a vnuků. K předloženému materiálu (a přiznám se, že jsem jej nestačil plně nastudovat) mám přesto na první dobrou několik výhrad. Pojďme si je projít.
Rozšíření emisních povolenek je správnou a logickou cestou. Letecká doprava představuje výraznou ekologickou zátěž, a přitom patří k nejlevnějším způsobům přepravy, zde je zcela na místě zrušení emisních výjimek. Stejně tak je tomu u lodní, železniční a nákladní automobilové dopravy, zapracování do systému povolenek ETS je tedy logickým krokem. Rozšíření na osobní automobilovou dopravu však může být značně problematické, zde je nutné především lidi motivovat, aby byli ochotni nakupovat modernější a ekologicky šetrnější vozy. Sázka na elektromobilitu však může být dost ošidná. Kde se bude vyrábět dostatečně množství elektřiny? Z uhlí? Z plynu? To bychom se opět vrátili na začátek. Podpora obnovitelných zdrojů je zcela na místě a stát by měl občany motivovat. Jednoduše se musí pořízení obnovitelných zdrojů energie vyplatit. S rozšiřováním elektromobility také nutně souvisí rozšíření velkokapacitních baterií, ve kterých dokážeme vyrobenou elektřinu uchovávat. Pokud se nezaměříme na zlepšení skladování energie, obávám se, že výrazný rozvoj elektromobility nezvládneme. A ani tak není vyhráno. Představa, že od roku 2035 budou prodávána jen bezemisní auta, která budou k pohonu využívat pouze elektrickou energii je minimálně dost nebezpečná a riskantní, pokud nevíme, jak budeme takové velké množství elektrické energie vyrábět, přenášet, skladovat a nabíjet. Zatím nevíme, zda by tahle cesta byla udržitelná. Pro diskusi s Evropskou komisí bude zásadní tyto okolnosti ověřit (je to pořád jen fyzika a matematika). Osobně jsem čekal větší důraz na výrobu energie z vodíku. Oblast výzkumu, která se velmi rychle vyvíjí a má mnohem větší potenciál nahradit současné pohonné hmoty než elektřina. V tomto ohledu je nyní nutné především investovat velké finanční prostředky právě do aplikovaného výzkumu.
Snižování energetické náročnosti budov je správně a jsem rád, že materiál obsahuje procentní parametry nutných investic. Určitě je nutné rozlišovat budovy vzhledem k jejich energetické náročnosti, ale zařadit je do systému emisních povolenek? Zatím není jasné, kterých budov by se to dotklo, zda pouze výrobních, skladových, obchodních a kancelářských nebo i obytných. Pokud by se mělo rozšiřování emisních povolenek vztahovat i na vytápění domácností, nepovažují to úplně za nejlepší cestu, vidím zde spíše prostor pro motivační nástroje. V Česku je vysoký počet domácností, které právě k vytápění využívají zemní plyn nebo tuhá paliva. Aby se tato skutečnost výrazně změnila, je potřeba vlastníky domácností motivovat k pořizování fotovoltaických systémů na své střechy a instalaci tepelných čerpadel. Stát v tomto musí ukázat, že využívání obnovitelných zdrojů je priorita. Pokud lidé na přechodu k obnovitelným zdrojům nebudou tratit, bude celá tato transformace rychlejší a efektivnější.
Aby “FIT FOR 55” byla skutečně efektivní nástrojem pro řešení klimatické krize, musí mít Evropská unie absolutní kontrolu svých vnějších hranic skrze daně. Není možné, aby se Evropa vydala na tuto cestu a Amerika, Čína nebo Indie toho využívaly pro svůj byznys. Je proto nutné zavést uhlíkovou daň na zboží vyrobené mimo Evropskou unii, pokud ostatní velmoci a kontinenty nezavedou podobné nástroje jako EU.
Zelená dohoda pro Evropu je příležitost, jak modernizovat a transformovat desítky až stovky let zažité výrobní postupy. Jsme na začátku cesty. Vláda ani evropští poslanci toto nesmí vypustit. Je nutné velmi úzce spolupracovat se zástupci byznysu a vydat se na tuto cestu společně. Lidé musí snižování emisí rozumět.
Výkonný místopředseda Evropské komise odpovědný za Zelenou dohodu pro Evropu Frans Timmermans přijíždí do České republiky, aby blíže představil tento dlouho očekávaný balíček. Balíček, který je plný restrikcí a podmínek, ale mnohem méně už v něm najdeme motivační nástroje. Osobně se však domnívám, že pokud to s ochranou klimatu myslíme opravdu vážně, tak pouhými restrikcemi velkých věcí nedosáhneme. Balíček přináší celou řadu inovativních pohledů a je dobře, že je pro diskusi na stole. První politickou stranou v Česku, která se zavázala k dosažení uhlíkové neutrality, byli v roce 2019 lidovci. Proklamace jsou fajn, ale bez konkrétních činů to nejde, proto je dobře, že tady nový klimatický balíček je. Musí ale projít odbornou, politickou a hlavně celospolečenskou debatou. Debatou klidnou a racionální, debatou hodnou lidstva 21. století. Protože o tom to je, debatujeme o budoucnosti našich děti a vnuků. K předloženému materiálu (a přiznám se, že jsem jej nestačil plně nastudovat) mám přesto na první dobrou několik výhrad. Pojďme si je projít.
Rozšíření emisních povolenek je správnou a logickou cestou. Letecká doprava představuje výraznou ekologickou zátěž, a přitom patří k nejlevnějším způsobům přepravy, zde je zcela na místě zrušení emisních výjimek. Stejně tak je tomu u lodní, železniční a nákladní automobilové dopravy, zapracování do systému povolenek ETS je tedy logickým krokem. Rozšíření na osobní automobilovou dopravu však může být značně problematické, zde je nutné především lidi motivovat, aby byli ochotni nakupovat modernější a ekologicky šetrnější vozy. Sázka na elektromobilitu však může být dost ošidná. Kde se bude vyrábět dostatečně množství elektřiny? Z uhlí? Z plynu? To bychom se opět vrátili na začátek. Podpora obnovitelných zdrojů je zcela na místě a stát by měl občany motivovat. Jednoduše se musí pořízení obnovitelných zdrojů energie vyplatit. S rozšiřováním elektromobility také nutně souvisí rozšíření velkokapacitních baterií, ve kterých dokážeme vyrobenou elektřinu uchovávat. Pokud se nezaměříme na zlepšení skladování energie, obávám se, že výrazný rozvoj elektromobility nezvládneme. A ani tak není vyhráno. Představa, že od roku 2035 budou prodávána jen bezemisní auta, která budou k pohonu využívat pouze elektrickou energii je minimálně dost nebezpečná a riskantní, pokud nevíme, jak budeme takové velké množství elektrické energie vyrábět, přenášet, skladovat a nabíjet. Zatím nevíme, zda by tahle cesta byla udržitelná. Pro diskusi s Evropskou komisí bude zásadní tyto okolnosti ověřit (je to pořád jen fyzika a matematika). Osobně jsem čekal větší důraz na výrobu energie z vodíku. Oblast výzkumu, která se velmi rychle vyvíjí a má mnohem větší potenciál nahradit současné pohonné hmoty než elektřina. V tomto ohledu je nyní nutné především investovat velké finanční prostředky právě do aplikovaného výzkumu.
Snižování energetické náročnosti budov je správně a jsem rád, že materiál obsahuje procentní parametry nutných investic. Určitě je nutné rozlišovat budovy vzhledem k jejich energetické náročnosti, ale zařadit je do systému emisních povolenek? Zatím není jasné, kterých budov by se to dotklo, zda pouze výrobních, skladových, obchodních a kancelářských nebo i obytných. Pokud by se mělo rozšiřování emisních povolenek vztahovat i na vytápění domácností, nepovažují to úplně za nejlepší cestu, vidím zde spíše prostor pro motivační nástroje. V Česku je vysoký počet domácností, které právě k vytápění využívají zemní plyn nebo tuhá paliva. Aby se tato skutečnost výrazně změnila, je potřeba vlastníky domácností motivovat k pořizování fotovoltaických systémů na své střechy a instalaci tepelných čerpadel. Stát v tomto musí ukázat, že využívání obnovitelných zdrojů je priorita. Pokud lidé na přechodu k obnovitelným zdrojům nebudou tratit, bude celá tato transformace rychlejší a efektivnější.
Aby “FIT FOR 55” byla skutečně efektivní nástrojem pro řešení klimatické krize, musí mít Evropská unie absolutní kontrolu svých vnějších hranic skrze daně. Není možné, aby se Evropa vydala na tuto cestu a Amerika, Čína nebo Indie toho využívaly pro svůj byznys. Je proto nutné zavést uhlíkovou daň na zboží vyrobené mimo Evropskou unii, pokud ostatní velmoci a kontinenty nezavedou podobné nástroje jako EU.
Zelená dohoda pro Evropu je příležitost, jak modernizovat a transformovat desítky až stovky let zažité výrobní postupy. Jsme na začátku cesty. Vláda ani evropští poslanci toto nesmí vypustit. Je nutné velmi úzce spolupracovat se zástupci byznysu a vydat se na tuto cestu společně. Lidé musí snižování emisí rozumět.