Tunel za 200 miliard? Jde o víc
V reformě Tomáše Julínka prý nejde o nic jiného, než o ovládnutí 220 miliard korun, které každým rokem protečou zdravotnickým systémem. Materiál, který to vysvětluje, obíhá už několik týdnů internetem a nutno uznat, že není špatný. Dříve než samotné ministerstvo upozornil, že se reforma snaží zavést řízenou péči, což znamená omezení volby pacienta.
Pamflet také dříve než zpráva OECD varoval, že propojením pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče (nemocnic i ordinací) může dojít k monopolizaci péče v regionech a tím i ke snížení její kvality.
Prokazatelný není závěr, že reformě jde ve skutečnosti i ohromný dvousetmiliardový tunel, jak ostatně upozorňuje Václav Hořejší, který materiál publikoval ve svém blogu na Aktuálně.cz - viz Chystá se obří tunel ve zdravotnictví (nebo jsem jen chorobně podezřívavý socialista?) Přesněji řečeno, píše, že tento záměr ministerstva nejde potvrdit ani vyloučit.
V této chvíli obíhají internetem i další spiklenecké teorie, které jsou méně věrohodné. Podle jedné z nich chce české zdravotnictví ovládnout firma Agel, podle jiné americká Kaiser Permanente.
Nevěrohodné jsou zejména závěry, že ministr a jeho tým jsou od budoucích investorů placeni. Podezírat je možné a někdy i užitečné, nesmí se to však přehánět.
Přesvědčivým varováním je historie jednoho z polistopadových ministrů. Novináři jistého média zjistili, že byl před lety zadržen na letišti v Bruselu s marihuanou, kterou převážel v dětském kočárku. Novináři se odpovědně ministra zeptali, jestli je to pravda, a ten je překvapil: zadržen byl, nešlo však o marihuanu v kočárku, ale o heroin v blatníku u auta. Novináři byli rádi, protože pašovat marihuanu je kavalírským deliktem, převážet heroin je těžký zločin. „Doznání“ tedy otiskli, ovšem ministr později vše popřel. A i když hašiš skutečně pašoval, novináři se mu museli omluvit a o incidentu v Bruselu díky šikovně použité dezinformaci už nikdy nikdo nepsal ani nemluvil.
Čekat od ministra Julínka, že chce ve službách investorů tunelovat zdravotnictví, také není příliš věrohodné. Blíže pravdě může být teorie, že ministr chystá opravdu důkladnou reformu. Je převratná, zavede řízenou péči, privatizaci, konkurenci zdravotníků i pojišťoven. Lékaři i pacienti mají rádi zavedené poměry, a proto se dá čekat, že budou hlasitě protestovat. Proto je třeba informace o reformě dávkovat a prozradit jen to, co je nezbytně nutné. Strategie utajování není neobvyklá.
Reforma si svým utajováním přímo říká o kritiku. O případných tunelech jsou však jen nepříliš přesvědčivé indicie. Pokud kritici podezření nedoloží, ztratí sami záhy důvěru veřejnosti.
Naopak je jisté, že se reforma snaží velmi dramaticky změnit současné zdravotnictví. Někdo na tom vydělá a jiný prodělá. Jestli na straně poražených budou pacienti, ani to zatím nejde vyloučit či potvrdit.
Pamflet také dříve než zpráva OECD varoval, že propojením pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče (nemocnic i ordinací) může dojít k monopolizaci péče v regionech a tím i ke snížení její kvality.
Prokazatelný není závěr, že reformě jde ve skutečnosti i ohromný dvousetmiliardový tunel, jak ostatně upozorňuje Václav Hořejší, který materiál publikoval ve svém blogu na Aktuálně.cz - viz Chystá se obří tunel ve zdravotnictví (nebo jsem jen chorobně podezřívavý socialista?) Přesněji řečeno, píše, že tento záměr ministerstva nejde potvrdit ani vyloučit.
V této chvíli obíhají internetem i další spiklenecké teorie, které jsou méně věrohodné. Podle jedné z nich chce české zdravotnictví ovládnout firma Agel, podle jiné americká Kaiser Permanente.
Nevěrohodné jsou zejména závěry, že ministr a jeho tým jsou od budoucích investorů placeni. Podezírat je možné a někdy i užitečné, nesmí se to však přehánět.
Přesvědčivým varováním je historie jednoho z polistopadových ministrů. Novináři jistého média zjistili, že byl před lety zadržen na letišti v Bruselu s marihuanou, kterou převážel v dětském kočárku. Novináři se odpovědně ministra zeptali, jestli je to pravda, a ten je překvapil: zadržen byl, nešlo však o marihuanu v kočárku, ale o heroin v blatníku u auta. Novináři byli rádi, protože pašovat marihuanu je kavalírským deliktem, převážet heroin je těžký zločin. „Doznání“ tedy otiskli, ovšem ministr později vše popřel. A i když hašiš skutečně pašoval, novináři se mu museli omluvit a o incidentu v Bruselu díky šikovně použité dezinformaci už nikdy nikdo nepsal ani nemluvil.
Čekat od ministra Julínka, že chce ve službách investorů tunelovat zdravotnictví, také není příliš věrohodné. Blíže pravdě může být teorie, že ministr chystá opravdu důkladnou reformu. Je převratná, zavede řízenou péči, privatizaci, konkurenci zdravotníků i pojišťoven. Lékaři i pacienti mají rádi zavedené poměry, a proto se dá čekat, že budou hlasitě protestovat. Proto je třeba informace o reformě dávkovat a prozradit jen to, co je nezbytně nutné. Strategie utajování není neobvyklá.
Reforma si svým utajováním přímo říká o kritiku. O případných tunelech jsou však jen nepříliš přesvědčivé indicie. Pokud kritici podezření nedoloží, ztratí sami záhy důvěru veřejnosti.
Naopak je jisté, že se reforma snaží velmi dramaticky změnit současné zdravotnictví. Někdo na tom vydělá a jiný prodělá. Jestli na straně poražených budou pacienti, ani to zatím nejde vyloučit či potvrdit.