"Nikdo si nedokáže představit, čím právě teď Mauerovi procházejí. Jsou pod permanentním hyenistickým tlakem médií.“ Slova šéfredaktora Literárních novin Jakuba Patočky hodnotí novinářské postupy v případu jednoho týraného a druhého zmizelého dítěte z Kuřimi. Patočka používá expresivní výrazy, věcně má ale nejspíš pravdu.

Problém je v tom, že média svým zpravodajstvím a také politici přiléváním oleje do ohně zasahují do vývoje případu. Především tlačí na policii, aby případ rychle vyřešila. Policisté se potom přirozeně dopouštějí chyb. Pod diktátem bulváru pak mohou jít po zcela chybných stopách. Novináři navíc svými zásahy do soukromí škodí hlavním účastníkům případu.
Existují příklady ze zahraničí, jaké nespravedlnosti může spojený mediálně-politicky-policejní postup způsobit.
Právě v těchto dnech probíhá v Postupimi nedaleko Berlína prazvláštní proces. Soud řeší případ, který se odehrál před rokem. Píše o tom týdeník Die Zeit.
Ráno na velikonoční neděli 2006 našla policie na ulici Etiopana s německým občanstvím. Byl v bezvědomí a měl podlitiny v obličeji. Ermyas Mulugeta zůstal v komatu celý týden. Vysvětlil, že se stal obětí rasistického útoku. Dva muži ho ve čtyři po půlnoci nejdříve uráželi jako „negra“ a nakonec srazili pěstí.
Německo bylo otřeseno. Měsíc před fotbalovým mistrovstvím se mohlo zdát, že se v něm člověk jiné barvy nemůže cítit bezpečně. Kancléřka odsoudila „ohavný zločin“ a vyzvala státní úřady, aby rychle konaly.
Policisté se skutečně snažili. Na udání jednoho kriminálníka obvinili dva bezvýznamné dělníky Martina T. a Björna L. První byl dopaden ve svém bytě protiteroristickým komandem, které ho omráčilo elektrickým šokem. Druhého vytáhli ozborjenci z auta na dálnici. Björn L. byl obviněn z pokusu o rasistickou vraždu, Martin T. ze spoluúčasti.
S nadpisem „To jsou zbabělí útočníci z Postupimi“, zveřejnily bulvární noviny snímky i jména zadržených mladíků. Oba se stali v médiích prototypem frustrovaných východních Němců, kteří hledají útěchu v neonacismu.
Mulugetovi se snažila média i politici vše vynahradit. Nemohl chybět při žádném shromáždění proti rasismu. Založil neziskovou společnost, která má dotovat závlahy v rodné Etiopii. V médiích opakovaně vystupoval v talk-show a při jedné z nich komentoval portréty Björna a Martina slovy: „Byli to oni. Pro mě je to definitivní!“
Pak proběhlo soudní vyšetřování a zjistilo se, že leccos bylo jinak.
Mulugeta byl v kritickou dobu opilý (zjistili u něho 1,8 promile), potácel se ulicí a urážel do telefonního záznamníku bývalou manželku. Pak slovy „Vy svině!“ napadl dva kolemjdoucí. Ti reagovali slovy: „Pomalu, negře!“. Když Mulugeta v urážkách pokračoval, jeden z obou mužů ho udeřil. Obvinění bylo překvalifikováno na neposkytnutí pomoci.
Existuje celá řada svědků, podle kterých se konfliktu nemohli účastnit Björn L. ani Martin T., kteří se navíc ani neznají. Jediný svědek, který je obvinil, je opět v kriminále a před soudem už nechce vypovídat. Mulugeta při procesu prohlásil, že si z celého konfliktu nepamatuje vůbec nic.
„Ať případ dopadne jakkoli, důsledky, které to pro mě má, už nikdo nenapraví,“ komentoval pro Die Zeit svou roční zkušenost s mediálně-politickou kampaní Björn L., který už je opět na svobodě.
Jednou větou: mediální kampaň nepomohla dopadení viníka, nepřímo mu vlastně pomohla uniknout, a poškodila nevinného.