Necelé dva týdny před krajskými a senátními volbami je jasno o stylu kampaně, který využívají obě velké strany. Možná ho však budou muset ještě změnit, v obou případech pod vlivem světové finanční krize.

Sociální demokraté vystoupili na horu Říp a voličům slíbili, že okamžitě po volbách vyvolají hlasování o nedůvěře vládě Mirka Topolánka.

Tento tah je zaměřen k tomu, aby ke krajským volbám přišlo co nejvíc voličů, kteří by svým hlasováním útok na vládu podpořili. Úplně stejný cíl mají i další motivy sociálnědemokratické kampaně, například portrét matky, která si na billboardu stěžuje, že minule volit nešla a pak ji všechno zdražili.

Pokud voliči k volbám přijdou, tak ČSSD vyhraje. Také proto Paroubek a jeho lidé nestraší příliš. Přehnaně negativní kampaň voliče spíše odradí, jak zažili už před čtyřmi lety.

Občanská demokratická strana vsadila vyloženě na pozitivní kampaň. Hesla o tom, že v „našem kraji se příjemně žije“ a že „společně půjdeme dál,“ vzbuzují dojem, že všechno je v pořádku a vlastně ani není proč k volbám chodit. Nízká volební účast ODS nahrává a její marketing o tom ví.

Obě strany s dosud vyhýbají tématu finanční krize. Připomenout se jí velmi opatrně pokusil místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, když upozornil, že ekonomický růst může poklesnout o procento či dvě procenta hlouběji, než se čekalo, a že je tedy ve státním rozpočtu připravit rezervy na rostoucí nezaměstnanost. Na to předseda ODS Topolánek reagoval s tím, že sociální demokracie vyvolává paniku, která jediná může jinak zdravému českému hospodářství uškodit.

Sobotka byl přitom ve svém varování opravdu mimořádně opatrný. Stačí se podívat na zahraniční noviny, třeba všemi pravicovými ekonomy vzývaný týdeník The Economist. Jeho páteční úvodní strana nese titulek „World on the edge“ a obrázek muže, který hledí z útesu do bezedné propastí. Útes se s ním přitom už odlamuje.

V Economistu se mimo jiné dočteme, že záchranný balík americké vlády ve výši 700 miliard dolarů je nezbytný, protože jinak se bude opakovat známá „Grand Depression“ z třicátých let minulého století.

Budoucnost předpovídá Economist jednoznačně. Pokud se banky uklidní a začnou opět půjčovat, čeká ekonomiku zpomalení. Pokud i nadále půjčovat nebudou, čeká západní státy přece jen hluboká deprese.

Tato předpověď se týká i Česka. Například analytici Svazu průmyslu předpokládají že ekonomický růst v příštím roce klesne na tři procenta. Ovšem v případě nějaké neočekávané katastrofy bude ještě hůř. Pesimismus je hlubší, než u Sobotky.

Obě velké strany tedy stojí před rozhodnutím.

ČSSD zatím nechala zapadnout Sobotkovy „krizové“ argumenty, může je však oprášit a zesílit jejich pomocí útok na vládu. Dalo by se říkat, že vláda je nekompetentní ke zvládnutí krize, že občanům zamlčuje skutečná rizika. Zároveň může ČSSD slíbit, že zavede státní programy, které zabrání tomu, aby ekonomické zpomalení neohrozilo podnikatele a také ty nejchudší, zvláště důchodce a rodiny. Zatím ale převažuje opatrnost a obava, aby se voliči nevystrašili.

ODS a další pravicové strany zatím trvají na bezproblémovém světě, nejen v krajích, ale také na úrovni republiky. Co potkalo ekonomiku ve Spojených státech, Britské ostrovy, Francii nebo Německo, do Prahy nedosáhne.

Nebezpečí, které se na Čechy valí zvenku, se však může využít i v kampani občanských demokratů. Je přece logické, že se národ v těžké chvíli semkne kolem svého premiéra, ministra financí, prezidenta atd… V této chvíli by přece bylo nezodpovědné svrhnout vládu a k hrozící ekonomické krizi přidat ještě tu politickou.
Otázkazní, která ze stran nakonec sáhne po těžkém kalibru.