Často mám v hlavě ze všech těch informací nestravitelný guláš. Snažím se s tím něco dělat. Dnešní situace českého covidového chaosu by mohla dobře posloužit růstu určité mediální gramotnosti mezi námi. Pokud si člověk dá jen trošku práce, pak ten guláš naředí: uvidí, jaká média upřednostňují paniku, hádky a emoce před informováním, kdo zamlčuje některá fakta a kdo ne (děje se to na všech koncích názorového spektra, u popiračů i lockdownistů, u babišovců i antibabišů, u zemanovců i u pražské kavárny, každý si najde, jakou iluzi chce:-)
Dlouhá omezení, jakým jsme vystaveni, jen nás zdánlivě nic nestojí. Naopak, je to další riziko. Smět konat, jednat, třeba šít roušky, by pro nás bylo mnohem lepší, než tlak na to, abychom toho dělali co nejmíň a pokud možno zůstali doma. Vypadá to, že se to slovo - nuda - brzy naučíme používat i v souvislostech s dalšími chorobami. Zajímavě o tom píše psycholožka Sujata Gupta na science news. J.P.Sartre nudu označoval za „lepru duše", Tolstoj o ní hovořil jako o „toužení po toužení“.
Komunikace na všech úrovních je vždy zrcadlem toho, co se doopravdy děje. Nejde jen o obsah a pravdivost slov, ale i tón, styl jejich vyřčení, souvislosti. Zvolna přetéká hladina zuřivosti a zloby mezi lidmi - navenek to není moc vidět, a tak to vedení země podceňuje.