„Sedím a brečím,“ „Bezradnost,“ „Chybí mi slova,“ „Nemůžu tomu věřit, jsem v šoku“. Takových esemesek mi teď po vraždě primátora Gdaňska Pawla Adamowicze chodily od polských přátel desítky.
Francii se v posledních týdnech nedaří vůbec dobře. Dějí se tam věci, které se do té doby neděly a vyústění není jisté. Klid se stále nevrací, protestující nepolevují v tlaku. Na druhou stranu nenechme se unést dokola opakovanými záběry z obrazovek: valná většina Francie žije dál svým životem mimo tzv. žluté vesty. Zapálených popelnic je jen pár.