Skupina lidí v Praze občas protestuje proti zbourání komplexu bývalého Transgasu na Vinohradech. Jde podle nich o „bezohledné ničení špičkové architektury a nadčasových hodnot“. Patřím k lidem, kteří si naopak myslí, že tenhle pohrobek husákovské normalizace neměl na Vinohradské třídě nikdy vyrůst, že ji hyzdí, že zničil jejího genia loci a že už měl dávno zmizet.
V roce 1989 se stalo něco do té doby nemyslitelného: komunistická moc v Polsku uznala politickou opozici a pustila ji k jednacímu stolu. Ke kulatému stolu. Do půl roku pak padly režimy celé Střední Evropy, sjednotilo se Německo, rozpadlo se sovětské impérium. Část polské pravice dnes ale kulatý stůl a princip kompromisu odmítá.