Letošní prezidentské volby jsou ve své podstatě plebiscitem o M.Zemanovi. Zeman versus ostatní. Jsou tak vnímány veřejností, jsou tak prezentovány médii i všemi výraznějšími kandidáty. M.Zeman je dnes mnohými vnímán jako balvan, který je třeba odvalit. Nebude to snadné, ušlechtilé záměry nestačí. M.Zeman je politický tvor, pětadvacet let se pohybuje v horních patrech moci a umí s ní zacházet.

Má-li se to povést, chce to od voličů, kteří M.Zemana nechtějí, strategii. Nikoli volit podle dojmů a tzv. srdcem, ale rozumem, účelně. Tedy už v prvním kole dát co nejvíc hlasů kandidátovi, který má největší šanci M.Zemana porazit. Tím je prof. Drahoš.

Ten člověk musí přesvědčit už výsledkem z prvního kola, nakumulovat dostatečnou masu voličů, jež by mu přitáhla hlasy ve druhém. Už teď se zavěsit co nejblíž za M.Zemana. Jenom tak přesvědčí voliče, že má legitimitu a získá ty, kdo mu hlas v prvním kole nedali. Úspěch přitahuje. Dostane-li vzhledem k dosavadnímu tříštění hlasů relativně málo, bude jeho šance ve druhém kole podstatně menší.

A stejně důležitá bude synergie nezemanovských kandidátů do druhého kola. Aby všichni, kdo v prvním neuspějí, vyzvali své voliče, aby ve druhém volili toho úspěšnějšího, kdo postupuje. Díky této strategii zvítězil na Slovensku A.Kiska.

Nezemanovský kandidát musí dostat hodně už v 1.kole

Kandidát, který má podle průzkumů zdaleka největší šanci Zemana porazit, je prof. Drahoš. Už dávno se pustil do boje a pracuje na své kampani. Dlouho vysvětluje občanům, jak by se choval v čele státu, nikdo na něm nic špatného nenašel. Není politikem, nikdy dosud v žádných volbách nekandidoval, vede ale korektní boj. Má profil slušného vzdělance. Léta vedl velkou instituci, je autoritou v akademických kruzích. Vyvolává klid a důvěru.

Pokud nasbírá už v prvním kole vysoký počet hlasů, mohou volby dopadnout k úlevě poloviny národa.

Úctu si zaslouží M.Horáček, který šel se svojí kůží na trh zdaleka první, celou kampaň platí ze svého a bazíruje na transparentnosti. Jako jediný ze všech se také angažoval v listopadu 89. Vedle J.Drahoše je jediným, kdo má ve druhém kole šanci M.Zemana porazit. V prvním má ale naději na úspěch menší než profesor.

Tříštění hlasů je nebezpečné

Poté, co bylo jasné, že kandidátem protizemanovského tábora jsou prof. Drahoš nebo M.Horáček, se objevila další jména. Přineslo to znejistění. Nově příchozí usilují o přibližně stejný elektorát jako první dva.

Takové tříštění hlasů může nahrát M.Topolánkovi a vést ke 2.kolu Zeman-Topolánek. Nebo také ke zvětšení rozdílu mezi M.Zemanem a druhým kandidátem už v prvním kole, a napomoci tak M.Zemanovi k vítězství. Je to záměr? Nebylo nejšťastnější, když se osm nezemanovských kandidátů už teď vzájemně okopávalo.

Některá jména jste před dvěma měsíci neznali

Část kandidátů se objevila na poslední chvíli, jména některých jste před dvěma, třemi měsíci neznali. A teď po nás chtějí, abychom je na pět let vysunuli do čela státu. Proprala je důkladně média? Můžeme mít pocit, že víme, kdo je skutečně kdo? Nebo jsme spíš odkázáni na slogany jejich poradců?

Víme, kdo je skutečně kým, kdo je liberál, kdo je citlivý vůči sociálně slabším a vůči menšinám, kdo konzervativec s církevním zázemím? Kdo se jak zachová při jmenování nejvyšších činitelů, jejichž nominace spadá do prezidentových kompetencí? Víme, jak se postaví vůči Moskvě, vůči Ukrajině, vůči tendencím udělat z ČR trojského koně čínského komunistického kapitalismu? Jakou strategii vůči EU bude prosazovat? Jak se postaví k přijetí euro? K chudobě a nízkým platům, k inkluzi ve školách, k násilí a obtěžování žen, k integraci Romů, k manželství homosexuálních párů? To jsou všechno témata, o nichž bude podepisovat zákony a přít se s vládou.

Strany a média se tváří, jako by volby byly apolitické

Na těchto volbách je znepokojivé, že ač jde o politikum par excellence, ponechaly politické strany vše náhodě, tvářily se, že se jich volba prezidenta netýká. Přitom přímá volba, kterou si samy prosadily (národ po tom tenkrát nijak zvlášť nevolal) znamená masivní kampaň, oslovování lidí na ulicích, v hospodách, v městečkách, v médiích. Zkrátka klasickou politickou práci.

Samozřejmě, že každý z kandidátů má nějakou politickou afiliaci a samozřejmě, že strany některé z nich přímo či nepřímo podporují. Bylo by ale férovější, kdyby to dělaly transparentně. Jako KDU, jejíž vedení veřejně podpořilo J.Drahoše. A kdyby média voličům popsala, kdo je politicky kdo.

Slyšeli jsme zato, jak by manželky kandidátů stály neohroženě po boku svých mužů. Jako by některým uniklo, že v pátek se bude volit prezident a ne jeho rodina. A že institut jakési „první dámy“ u nás neexistuje.

Je znepokojivé, že ač nezanedbatelná část veřejnosti a světa politiky volá už dlouho po změně na Hradě, politické síly pro to nic neudělaly. Měly pět let na to, aby vyprofilovaly kvalitní kandidáty.

F.Mitterrand se pokoušel o zvolení prezidentem šestnáct let, než mu to vyšlo, podobně jiní západní politici. U nás se nikdo z těch, kdo neuspěli před pěti lety, znovu nepřihlásil. Měl přitom už jméno, své příznivce, leccos se o něm vědělo. Co je příčinou?

A kde je nějaká žena, nejen v roli manželky? Proč nějakou nezkusily vyprofilovat aspoň ženské nevládky, když už strany daly od voleb ruce pryč?