Aféra kolem Koněvovy sochy vyjevila kromě jiných ještě jeden problém: přítomnost Rusů v Praze a vůbec v Čechách a na Moravě. Máme v nich vidět lidi šťastné, že nemusí žít pod Putinem, nebo spíš jeho potenciální obdivovatele?

„Včera jsme strávil několik hodin u Koněvovy sochy. Kámoš měl vlajku NATO. Přišel Rus, který bydlí na Praze 6 a začal nám říkat, ať nemáváme vlajkou NATO na veřejnosti, že ho to uráží,“ napsal na twitter v neděli jeden uživatel.


Taky máte dojem, že tohle je trochu moc? Že by se o tom mělo mluvit? Do jaké míry byla reakce toho člověka typická pro ruskou komunitu v Praze? Jak v tom, že ho pobuřuje české členství v NATO, tak v tom, že považuje za své právo to v Praze nahlas vykřikovat? Nikdy jsem nic podobného neslyšel od Vietnamce nebo od Číňana.

V Praze se určitě najdou Rusové, kteří by mluvili stejně, jako ten u sochy, a naopak jiní, kteří mají Putina plné zuby a jsou rádi, že žijí v členské zemi EU a NATO. Našla by se mezi nimi jistě celá škála postojů. Jaký je ale převládající?

To právě nevíme. Česká média o ruské menšině a jejím životě nepřinášejí žádné informace, jako by neexistovala. Žádné reportáže, žádné rozhovory, žádné analýzy. Jak svůj pobyt u nás vnímají, proč sem přijeli, proč se tu usadili? Do jaké míry se ztotožnili s Čechy? S demokracií, liberalismem? Co vědí o ruském podílu na komunismu, o invazi v r. 68 a jak se na ni dívají? Kolik jich je?

Veřejnost o té menšině (a v některých lokalitách asi většině) ví jen to, co vidí kusovitě ve svém okolí. A co slyší: v centru Prahy, na Vinohradech nebo v Dejvicích někdy víc ruštinu než češtinu. Časy, kdy tam zněla hodně angličtina nebo francouzština, jsou pryč. Rostoucí počet obchodů s ruským jídlem ukazuje, že je zřejmě stále víc ruských zákazníků. Nápisy mají jen v azbuce (což by třeba ve Francii nebylo legální). Ruská přítomnost roste.

Minulou neděli v pražské ZOO zněla ruština mnohem víc než čeština. To samo o sobě nevypovídá o demografii města, lze se domnívat, že české obyvatelstvo odjelo jak má ve zvyku na chalupy, nebo ještě bylo na prázdninách, a že do ZOO šly hlavně rodiny těch, kdo chalupy nemají, tedy cizinci. Z těch cizinců ale naprostá většina mluvila rusky.

Rusové mají za sebou imperiální mocnost

Rusové jsou u nás zvláštní menšinou: nikoli historickou, žijící tu odedávna. Na rozdíl od všech jiných mají za svými zády velkou, početnou zemi, která se netají imperiálními choutkami a nechutí k evropskému liberalismu. Která je s Českou republikou tak trochu ve studené válce. Která Čechy po léta okupovala a jejíž dnešní vedení tu okupaci považuje za oprávněnou.

Jací jsou Rusové, kteří žijí v České republice? Jsou tu nakrátko nebo spíš mají stálý pobyt, kolik jich má české občanství? Kolik z nich tu je jen proto, že jsme zemí EU a tím pádem se z Prahy dělá snáz byznys než z Jekatěrinburgu a zároveň tu je levněji než v Londýně? Možnost dělat byznys se nijak nevylučuje se sdílením putinovských postojů, to víme už dávno. Jaká část tohoto byznysu je praní podivných peněz? Často jde viditelně o bohaté vrstvy, které navíc dávají bohatství najevo. Nebetyčný rozdíl oproti ukrajinským gastarbeiterům, kteří dřou na stavbách a při rekonstrukcích bytů.

Co znamenají všechny ty obchody na Starém městě, patřící ruským firmám a kde rusky mluvící prodavačky prodávají „bohemina crystal“ a podivné „slovanské suvenýry“, tedy ruské bábušky? Dokonce stále beranice se sovětskou hvězdou?

Lidé, kteří nechtějí žít pod Putinem, se do Evropy nedostanou?

Na historku od Koněvovy sochy reagoval na twitteru jeden Rus takto (rusky): „Do Evropy vycestovalo hodně Rusů, kteří se neztotožňují s evropskými hodnotami a podporují Putina. A zároveň mnoho Rusů, kteří nechtějí žít v Putinovském Rusku, protože jsou proti lži, válce a nenávisti, nemůže do Evropy přijet kvůli příliš komplikovaným procedurám.“ To stojí za zamyšlení.

Co dělá stát pro to, aby se Rusové, kteří se v Čechách a na Moravě usazují, aby se integrovali a vzali za svůj objektivní pohled na historii 20.století, komunismus, který sem exportovala Moskva, Pražské jaro? Aby se s ním ztotožnili? Existují pro ně vůbec nějaké kurzy tohoto typu, je historie povinná pro získání občanství? Co vědí jejich děti, které chodí do českých škol, o české historii? Když většina škol se v dějepisu zastaví u druhé války a velké procento české mládeže neví, co se stalo v r. 1968 a pomalu už ani v r. 1989?

Existují ve školách programy pro děti, které přijedou z ciziny a neumí slovo česky? Francie je má v některých školách už léta, za rok se v nich dítě naučí výborně jazyk a splyne rychle s okolím. Pokud se přicestovavší dítě nesetká s příznivým přijetím, začne ho považovat za nepřátelské.

Poskytnout ruské menšině objektivní informace v ruštině

Z čeho Rusové žijící v Praze nebo v Karlových Varech čerpají své informace o Čechách, o Evropě, vůbec o světě? O Putinovi? Nejspíš z ruské televize nebo internetu. Proč neexistuje televizní stanice v ruštině určená těmto lidem? Rozhlasová stanice? Nějaká pomoc, aby se mohli orientovat a nebyli vystaveni jen jednosměrnému tlaku Putinových státně-partajních médií? EU vymyslela ruské vysílání do Ruska, to je ale jiné publikum než ruská menšina u nás.

Znal jsem starou paní, Rusku, nekomunistku, která žila v Praze od války celá šťastná, že unikla ze spárů NKVD. A stejně ke stáru poslouchala jen ruskou televizi a chodila v Dejvicích do pravoslavného kostela. Kořeny mívají pevný kořínek.

Víte, kdy Československý rozhlas zavedl před válkou vysílání v němčině? Někdy v r. 1936. To už bylo trochu pozdě.

Masarykovo Československo poskytlo tisícům Rusů, kteří utekli po bolševickém puči v r. 1917, útočiště, azyl a vzdělání (třeba na polytechnice založené speciálně pro ně). Mnozí z nich se s Čechy identifikovali, jako inženýři, lékaři a vědci stát významně obohatili. Často se mimochodem usadili v Dejvicích. Třeba díky Romanu Jakobsonovi v Praze vznikl Pražský lingvistický kroužek, který posunul celou světovou jazykovědu o kus dál. V květnu 1945 zvláštní jednotka NKVD stovky těchto lidí, kteří už měli většinou československé občanství, odvlekla a skončili smrtí v gulagu.

To píšu proto, aby bylo jasné, že nejsem žádný nacionalista a nemám na mysli žádné ostrakizování Rusů žijících v českém státě. A samozřejmě ani žádné jiné menšiny.
To ale neznamená, že bychom se neměli dočíst o světě, v němž žijeme a jak vypadá. Dnešní Rusové jsou jiní než ti z před války. Budou jednou žádat o status národnostní menšiny? Se všemi právy, které to přináší, třeba na výuku v jazyce té menšiny? Přijde požadavek učit historii tak, aby je „neurážela,“ jak se vyjádřil pán u Koněvovy sochy?

Česká média včetně tzv. seriózních jsou léta plná nejrůznějších poplašných zpráv o přistěhovalcích, z nichž jsme ani jednoho neviděli. Povrchních informací o menšinách v západní Evropě a rad, jak by je měly západoevropské vlády integrovat.

Místo rad jiným začněme u sebe, popisem a analýzou skutečného stavu doma. Ať má veřejnost informace.