Těžko se ubránit pocitu analogie se 30.lety a s nástupem krajní pravice v Evropě. Včera šel největší třídou Varšavy průvod s hesly, z nichž šel strach. Přitom to bylo ve městě, které nacismus kdysi prakticky srovnal se zemí, v Polsku, kde zemřely tři milióny Židů. Tak krátká je paměť některých? Tak velká jejich historická lhostejnost?


„Smrt nepřátelům vlasti. Jednou srpem, jednou kladivem (rozuměj: je budeme mlátit). Bůh, čest, vlast. Velké katolické Polsko. A na stromech místo listí viset budou komunisti.“ Každou chvíli petardy, světlice (ač byly zakázané). Průvod dlouhý kilometr a půl šel třídou širokou jako pražské Václavské náměstí, oficiálně 47 tisíc lidí. Šel takhle už desátý rok.

Proti všem, za katolické Polsko

Ty pokřiky a hesla pokrývaly veškeré krajně pravicové výrazové spektrum, tak dobře známé i odjinud. Linka jednak protižidovská, ač v zemi už Židé prakticky nežijí: „Pryč s židovskými nároky.Židé chtějí okrást naši vlast o 300 miliónů dolarů“. Jednak o velkém Polsku, což může některým sousedům znít znepokojivě: „Velké Polsko katolické.Od kolébky po hrob, od Vilniusu po Lvov“ (Vilnius je dnes v Litvě, Lvov v Ukrajině). Jednak proti Evropské unii, včetně spálení unijní vlajky: „Smrt Evropské unii. Včera nám suverenitu brala Moskva, dneska Brusel“. Jednak proti homosexuálům a lidí LGBT, z nichž za poslední rok vyrobila vládní strana PiS a církev největší nebezpečí státu a předmět všech možných útoků. „Tady je Polsko, ne Brusel, tady úchyly nepodporujeme“.

A konečně hojné odkazy na katolictví: „Chceme velké katolické Polsko. Ježíš Kristus král Polska“. Celý průvod začal odříkáváním růžence, projevem hlavního organizátora o tom, že polskost nemůže existovat bez katolictví, o Sodomě, o údajném atentátu na letadlo ve Smolensku.

Odkaz na katolictví je pro tyto extrémní síly jakýmsi svolávacím znakem, dodává jim pocit legitimity a dějinného poslání. Část církevní hierarchie je přímo podporuje, dokonce pro ně organizuje mše a poutě, kde v kostelní lodi slyší pod svými fašizujícími standardami od kněží pochvaly, že jsou dobrými vlastenci. K tomu stačí v očích církevní hierarchie nenávidět homosexuály, Židy, Evropskou unii a vůbec západní a liberální instituce.

Stát přenechal ulici krajní pravici

Průvod se konal teoreticky k uctění svátku nezávislosti, nejvýznamnějšího státního svátku Polska. Přestože byl ale jeho hlavním bodem, který figuroval ve všech televizních zprávách, neorganizoval ho kupodivu stát ani vláda. Nýbrž skupinky krajní pravice, nezakrytě neofašistické. Dokonce na jeho trasu a čas dostaly před pár lety přednostní právo, aby jim je nemohla zabrat opozice.

Polský stát uctil státní svátek jen mší v nově postaveném gigantickém kostele za účasti prezidenta a celé vlády, tak jak to je dnes v Polsku zvykem, a prezident měl potom projev u pomníku neznámého vojína, jemuž přihlížel nevelký dav. Vedle toho proběhlo několik občanských akcí, od běhu dospělých po atrakce pro děti, kam přišla spousta slušných lidí.

Ale tou nejviditelnější, nejpočetnější akcí, jejíž obrázky letěly do celého světa, byl ten národovecký pochod organizovaný silami, jaké jsou jinde považovány za margines společnosti.

Jak je možné, že jim dnešní stát přenechá hlavní průvod? Jaroslav Kaczyński a jeho strana, a také katolický klérus, už léta nechávají těmto silám volný prostor a skrytě je podporují. Vypustili z lahve džina a teď se jim vymyká z rukou.

Džin vypuštěný z lahve

Kaczyński se dlouho snažil zahrnout do své náruče veškerou pravici, od centristické po tu krajní. Myslel si, že když nechá extrému prostor, bude ho moci kontrolovat a čerpat z něj část svého voličstva. Ale on mu přerostl přes hlavu, má pochopitelně daleko radikálnější požadavky než on a jde svojí cestou. Díky letité nepřímé podpoře se krajní pravice zformovala politicky, a teď se objevila po říjnových volbách v parlamentu, poprvé od pádu komunismu. Dostala přes milión hlasů, má jedenáct poslanců a díky volebnímu výsledku dostane výrazný finanční příspěvek. Brána se jí doširoka otevřela.

Když krajní pravice s pochodem na den nezávislosti před deseti lety začala, přišlo tisíc lidí. Kaczyńského strana PiS byla tenkrát v opozici, v pochodu šli radikální agresoři často spojení s fotbalovými chuligány, došlo na potyčky s policií. Někteří politikové PiS tehdy manifestanty omlouvali, že prý to jsou vlastenci a že je policie (rozuměj tehdejší liberální vlády) k petardám, dělbuchům a ničení městského mobiliáře vyprovokovala. Divoké projevy tehdy příliš neodsoudila ani katolická církev.

Od té doby se extrémní pravice organizovala stále lépe a lépe, od vítězství PiS před čtyřmi lety měl její pochod zelenou, vláda PiS jí ho nechtěla zabrat. Stát se ve své oslavě omezil na oficiality a varšavskou ulici a masovou akci nechal do pozdního večera extrému.

Loni se vládě nepodařilo průvod převzít

Loni přišlo na pochod dvě stě tisíc lidí. Bylo to jistě výjimečné číslo dané stým výročím založení státu, i tím, že se do Varšavy sjela krajní pravice snad z celé země. Vláda nebyla s to zorganizovat vlastní důstojnou oslavu a dohodla se proto s radikálními organizátory průvodu, že jejich průvod převezme a že půjdou spolu. Propůjčila mu tedy legitimitu.

V čele šli prezident, Kaczyński a vláda, domnívajíce se, že tak otupí agresivitu davu a přisvojí si poselství průvodu - což se pochopitelně nestalo a dav křičel svá hesla stejně, jako by prezidenta nebylo. Televizní záběry tenkrát obletěly svět a v cizině se začalo mluvit o fašizujících silách Polska a o tom, že se ve Varšavě konalo největší shromáždění krajní pravice v Evropě.

Letos se od pochodu vláda distancovala, zároveň ale nezorganizovala nic, co by ten pochod počtem účastníků nebo vizuální silou přebilo. Takže i letos jsme byli svědky velké akce krajní pravice Evropy, podle zpravodajů přijeli i neofašisté z Itálie a Španělska, a bylo prý vidět i pár českých vlajek. Organizátorům bylo údajně řečeno, aby bděli nad legálností hesel. Zbožné přání.

Vzhledem k tomu, že policie už dva roky „zkoumá“, zda v r. 2017 nebyly křiky a hesla typu „Smrt nepřátelům vlasti“ a „Bílé Polsko“ v rozporu se zákonem a stále se toho nemůže dobrat, nemusejí mít organizátoři obavy. Tím spíš, že soud nedávno rozhodl, že když loni magistrát Wroclawi průvod krajní pravice v obavě o bezpečnost ve městě nepovolil, učinil tak prý protiprávně. Včera se ten pochod ve Wroclawi konal, policie ho v jisté chvíli rozpustila, účastníci se pochopitelně nerozešli, došlo k potyčkám, vodnímu dělu, zraněným.


Druhá tvář Polska: porozumění, dialog, ústava, levice

Polsko má ale samozřejmě i druhou tvář, vycházející z dlouhé tradice demokratické protikomunistické opozice a Solidarity, kombinované s entuziasmem mladé generace. Ve stejnou dobu jako průvod národovců šel včera Varšavou i průvod antifašistické levice, dvacet tisíc lidí, tedy polovina toho pravicového. Říkali, že nejsou protimanifestací, ale že vytvářejí vlastní paralelní prostor. Jejich hesla byla o potřebě porozumění, dialogu, proevropská. Chránila je stovka těžkooděnců. Na pár výškových budovách se objevily transparenty typu „Náckové pryč“.

A proti nacionalistickému pochodu se postavila skupina deseti lidí včetně několika poslankyň s velkým transparentem Konstytucja (ústava). Policie ji bleskurychle odstranila a protestující odtáhla. V Kaczyńského Polsku je totiž slovo ústava považováno za politickou provokaci a takový transparent policie likviduje. Mohl by se dotknout cítění národovců.

Slovo Konstytucja měl včera v Praze na konferenci ke 30.výročí pádu komunismu na tričku i Lech Wałęsa, poslední dobou ho nosí stále. Signalizuje tak kdekoli vystupuje, že současný systém vlády jednoho muže a jedné strany začal v Polsku ohýbáním ústavy. A že tam, kde se nedodržuje ústava, je v nebezpečí celá demokracie.