V Polsku jsou interrupce téměř zakázány. Katolická pravice teď využila koronaviru a zákaz zkusila ještě bleskově přitvrdit. A zrušit sexuální výchovu na školách. Intimní život žen používá jako svoje rukojmí.

V Polsku už dlouhá léta platí prakticky absolutní zákaz interrupce. Prosadila si ho hned v r. 1992 katolická církev, která má ohromný vliv na politické dění. Ze sexuálního života žen se tam stalo už léta politikum: kněží to téma stále znovu a znovu zvedají, chtějí ho mít pod kontrolou, periodicky tlačí na utahování šroubů. A liberální ženy i muži naopak protestují.

Národovecká pravice a církev si tím způsobem testují, do jaké míry je obyvatelstvo ochotno spolknout historické regresy, jež mu připravují, nebo s jakou intenzitou se postaví proti. O zdraví či životy nejde, ta slova jsou jen kouřovou clonou.

Interrupce i sexuální výchova jsou teoreticky nepolitická témata a týkají se pouze soukromé sféry či „světonázoru“, jak se tomu v Polsku říká. Ve skutečnosti jde o politické téma par excellence, kde stojí liberální stát západoevropského střihu s osobními svobodami občana proti klerikálně-autokratickému, který kontroluje myšlení lidí, a jaký prosazuje Jaroslaw Kaczyński, jeho tzv. pravice a církev. Těhotenství a porody už léta používají jako lakmusový papírek tzv. pravicovosti a pravého křesťanství.

Před lety rozdmýchali hysterii kolem několika témat jakožto údajných nepřátel Polska: interrupce, umělého oplodnění párů, které trpí neplodností, kolem práv homosexuálů, genderu, a sexuální výchovy ve školách. Církev tato témata moderní společnosti odsuzuje z kazatelen a v prohlášeních episkopátu, krajní pravice proti nim huláká na svých pochodech. Národovecká pravice je přesvědčena, že těmito zbraněmi se vyhrávají volby. A tak čas od času ohýnek přifoukne, aby se trochu rozhořel.

Tisíc případů ročně

Což udělala minulý týden. V době, kdy celá země žije obavou z koronaviru a jeho ekonomických dopadů, kdy lidé čekají od vlády kroky na svoji ochranu, začal parlament zničehonic projednávat návrh zákona na další zpřísnění interrupcí. V Polsku jsou dnes legální pouze ve třech případech: při ohrožení života matky, při znásilnění a incestu, a při vážném a neodvratitelném poškození plodu. Z 1076 legálních interrupcí, jež se ročně uskuteční (v r. 2018), z nich 1050 bylo z tohoto třetího důvodu, kdy by dítě nemohlo přežít. A právě tento případ chtěl nový zákon chtěl zakázat a kriminalizovat.

Obsahoval také omezení prenatálních vyšetření, prakticky zákaz sexuální výchovy na školách, která je léta trnem v očích kněží a krajní pravice (a na velmi mnoha školách neexistuje) a přirovnání homosexuality k pedofilii.

Proč se tak vládní strana PiS rozhodla zrovna teď, v době koronaviru? Vysvětlení je několik, různě se prolínají, všechna jsou politická.

Církev se upomíná

Především tím chce katolická hierarchie upomenout Jaroslawa Kaczyńského, že jí takový zákon dluží. Církev má v tomto směru jasný cíl, chce stoprocentní zákaz všech interrupcí. Výměnou za podporu ve volbách jí Kaczyński kdysi slíbil, že zákon o interrupcích z 90.let, v Polsku nazývaný falešně „kompromisem“, zpřísní. A v r. 2016 zkusil tu změnu nechat odhlasovat a ty tři ještě jediné možné kategorie zakázat.

Po celé zemi se tehdy ale zvedla nebývalá a nečekaná vlna protestů. Varšavu zaplavily desetitisíce černě oděných žen a mužů, protestovalo se v každém větším městě. Vzniklo tenkrát několik ženských organizací, jež se od té doby stále ozývají, především Celopolská stávka žen nebo Holky holkám. Ozvala se zastřešující instituce ženských iniciativ Kongres žen. Kaczyński tehdy zákon stáhl.

Církev se nespokojila a před dvěma lety přišla oklikou s návrhem na zákaz znovu. Kaczyńského parlamentní většina ho přijala k projednání, v obavě před novými demonstracemi ho ale vzápětí odsunula k ledu, do výboru pro sociální a rodinné záležitosti (který se v té věci snad ani jednou nesešel). Církvi se to nelíbilo a teď tentýž návrh vrací ve formě občanské petice.

Zvolit prezidenta už v květnu

Proč se do něj pustil parlament už teď? Procedurálně měl čas do půlky května. Kaczyński tím chtěl jednak odvést pozornost od rostoucí kritiky zdravotnického systému nepřipraveného na epidemii. A zároveň od jeho mánie prosadit stůj co stůj, koronavirus nekoronavirus, volbu prezidenta už teď 10.května. K tomu potřebuje podporu krajně pravicové Konfederace (ta novelu zákona zpřísňujícího interrupce prosazuje) i církve. Episkopát dosud mlčí, Kaczyński od něj bude potřebovat požehnání jak korespondenčního hlasování, tak především výsledku této velmi nestandardní volby. Volby bez kampaně a bez reálné šance protikandidátů, bez možnosti kontrolovat její průběh, což bude příležitostí k mnohému falšování.

Proto parlament začal zákon projednávat ještě před konečným rozhodnutím o volbě prezidenta. Ale už na druhý den ho šalamounsky předal do zmíněného výboru, kde může zase ležet léta.

Celopolská stávka žen

Ženské organizace se totiž i přes koronavirový zákaz shromažďování (a tedy i demonstrování) zmobilizovaly a nejrůznějšími formami o sobě daly po celé zemi vědět: permanentními protesty a kampaní na facebooku, osmihodinovým programem na webu Celopolské stávky žen, projížděly městy v autech i na kolech s hesly a s černými vlajkami, kolem veřejných budov tvořily se svými transparenty ve dvoumetrových odstupech fronty.
Zatím to skončilo nerozhodně. Církev a militantní pravice mají záruku, že se zákon dostal do parlamentu, liberálové, že zatím nebyl přijat. Je ovšem jasné, že konzervativní kruhy budou naléhat dál.

Ve své argumentaci používají nejsilnější slova a výrazy: možnost interrupce vážně poškozeného plodu prezentují jako „eugeniku“, jako „zabíjení dětí“. Přitom naprostá většina dosud provedených interrupcí proběhla dle odborníků z embryopatologických příčin, jež by ve většině případů nedovolily samostatné fungování organismu. Nešlo o Downův syndrom, jak se snaží tvrdit odpůrci těchto interrupcí.

Mladá žena, za ní církevní hierarchie

Takový tvrdý slovník používá i Kaja Godek, ultrakonzervativní aktivistka, která je veřejnou tváří petice na zostření zákona. Přišla s ní teď, přišla s ní už před dvěma roky, už léta prosazuje absolutní zákaz jakéhokoli přerušení těhotenství. Je ze stejné krevní skupiny jako americká Tea Party či česká Trikolóra, na hony vzdálená pravici typu CDU. Vázaná na nejkonzervativnější katolické kruhy, byla by u nás jistě blízká knězi Piťhovi. Loni chtěla kandidovat do Evropského parlamentu za krajně pravicovou Konfederaci, pohádala se s nimi a přešla k jinému krajně pravicovému uskupení. YouTube jí mimochodem loni zablokoval kanál kvůli vyzývání k násilí a k nenávisti.

Tahle konzervativní Johanka z Arku je pro kauzu boje proti interrupcím ideální postavou. Žena, navíc mladá. Zakrývá tak skutečnost, že za celým antiinterrupčním tlakem stojí katolická církev, tedy starší a staří muži v sutanách. A církevní Rádio Maryja a jeho televizní odnož TV Trwam, i nejrůznější katolická sdružení, kterých jsou v Polsku kvantum. A že návrh zákona připravil spolek krajně konzervativních právníků Ordo Iuris, bojující proti jakékoli formě přerušení těhotenství.

Tady upozorněme, že tažení proti interrupcím se neúčastní protestanté ani jiné církve. Ne že by je schvalovaly, ale k politickému boji je nezneužívají. Jinak to téma chápe katolický klérus, mimochodem po staletí fascinovaný lidskou sexualitou, kterou popírá kde a jak může.

Pedofilní skandály kněží

Jedním z důvodů, proč katolické kruhy zase zvedají téma interrupcí a ženské sexuality, je zamést pod koberec skandály s pedofilními kněžími, které se v Polsku stále znovu a znovu objevují. A odvést pozornost od chování církevní hierarchie, jež se projevuje ve všech případech stejně: kněze nepředá policii, většinou jej ani církevně nepotrestá, maximálně ho přeřadí na druhý konec země, kde často pokračuje v práci s dětmi. A pokud se nějaká oběť ozve a věc zveřejní, snaží se ji znevěrohodnit a zastrašit a celou věc obrátit vzhůru nohama, jako by tím, kdo trpí, byl kněz, který zneužíval děti a o němž se najednou mluví.

Nízká porodnost, interrupční prohibice

Jak vypadá porodnost v tak katolické zemi, kde jsou interrupce zakázány? Kde v menších městech není snadné koupit ani běžnou antikoncepci (lékárník ji odmítá prodávat), kde jsou ženy vystaveny tlaku rodit a rodit? Měla by být nejvyšší v Evropě, k tomu přeci směřuje celá ta protipotratová politika.

Není tomu ale tak, Polsko má jednu z nejnižších porodností v Evropě (1,33 dítěte na ženu). Liberální Čechy ji mají o něco vyšší (1,57) a Francie, kde je antikoncepce běžně k dostání, rodí snad vůbec nejvíc dětí na kontinentě, téměř dvě na ženu (přesně 1,96 - údaje jsou z r. 2015).

Polsko má sice oficiálně tisíc legálních interrupcí ročně, odhady běžně citované v médiích ale hovoří o stu až dvou stech tisících reálných potratech za rok. „Pokud žena nechce z nejrůznějších důvodů porodit dítě, tak ho neporodí,“ vyjádřila za všechny účastnice jedné z debat na téma interrupcí.

V kontextu interrupční prohibice si bohatší Polky najdou soukromou kliniku nebo jedou do ciziny, do Čech, na Slovensko. Nebo do Vídně, kde jsou celé kliniky, jež poskytují veškerý servis, od vycestování z polského města přes pobyt na klinice, navíc všechno v polštině. A chudší holky se uchylují k prostředkům 19.století, báby andělíčkářky, gynekologové načerno zadním vchodem, pochybné byliny, dráty. Je tohle smyslem zákona, který má „chránit život“?

Pro srovnání: v ČR bylo v r. 2015 evidováno 20 403 umělých přerušení těhotenství, z toho 20% ze zdravotních důvodů (údaje ÚZIS). Nelegálních potratů tedy bylo v Polsku relativně vůči počtu populace zřejmě daleko víc než u nás legálních. Čili méně potratů je tam, kde je sexuální výchova a dostupná antikoncepce, nikoli zákazy.

Jaká je vzdálenost mezi českou katolickou církví a polskou?

Pro nás je důležité sledovat polskou situaci. Domácí katolická církev má až na pár světlých výjimek typu Tomáše Halíka stejný způsob uvažování jako polská a nebylo by jí proti mysli získat obdobné postavení. Kontakty mezi hierarchiemi obou zemí jsou velmi četné, v Čechách a na Moravě působí desítky, spíš stovky polských kněží. Rozdíl mezi oběma je v tom, že v Polsku má církev téměř neomezenou moc, je to nejbohatší a politicky nejsilnější instituce v zemi.

U nás je menšinovou institucí, aspiruje však na víc. Každý, kdo sleduje výroky a politické kroky kardinála Duky, jeho podporu lživých výroků kněze Piťhy i třeba únorový návrh Biskupské konference na jejich zástupkyni v Radě ČT, si nemůže dělat iluze, že by česká církevní hierarchie chtěla jít jinou cestou. Nepamatuji se, že by se třeba kdy od některých kroků té polské distancovala.

Jak vnímá polská hierarchie koronavirovou epidemii? Krakovský arcibiskup Marek Jędraszewski, kázání z 19.dubna: „Svět a Evropu …zachvacuje nákaza zla…, jež má dnes tajemná jména: kulturní revoluce, pansexualismus, gender, umělé oplodnění, alkohol, drogy. Tyto duchovní choroby ničí jako koronavirus tkáň společnosti.“ Tedy do jednoho pytle koronavirus, kulturní revoluci (co jí myslí?), umělé oplodnění (jež pomohlo tolika lidem moci mít vytoužné dítě) a drogy. A to je arcibiskup autoritou pro statisíce osob.

Článek vyšel v lehce pozměněné podobě i v Deníku Referendum