Proti reformě jsou dvě třetiny Francouzů. Nejde jen o odchod do důchodu z 62 na 64 let, ale o mnohem komplikovanější důvody, proč ji odmítají.


64 let NE, říká čerstvý nápis na pařížské zdi

U zastávky je chumel lidí. Všichni vyhlížejí, kdy přijede autobus, a když se konečně objeví, je nacpaný k prasknutí, řidič ani neotevře dveře a po chvíli pokračuje dál. A my na zastávce vyhlížíme další, ten den jezdí snad jen každý pátý.

Takhle vypadalo minulé úterý v Paříži. Zavřené vstupy do metra, kromě dvou linek žádná nejezdila, nejela ani většina vlaků, školy zavřené, zablokované dodávky benzínu a nafty do pump, neodvezené popelnice přetékající odpadky. A dva milióny lidí manifestujících po celé zemi. Pro Francii ovšem nic nezvyklého, zažil jsem tam i několikatýdenní stávky a zemi nikdy nedosaly na kolena.

Protesty se tentokrát týkají Macronovy důchodové reformy, kterou ale odmítají dvě třetiny Francouzů. Situace je tam podobná naší. Francouzská vláda říká, že současný důchodový režim je nadále neudržitelný, délka života se prodlužuje a poměr těch, kdo pracují a kdo jsou v důchodu, se zhoršuje. Macron chce odchod do důchodu postupně zvýšit ze 62 na 64let, tedy o trochu dříve než je dnes u nás (v ČR je v 65 letech).

V českých očích to může vypadat jako luxus, zvlášť že francouzští důchodci jsou na tom v rámci Evropy relativně dobře. Jejich životní úroveň je v průměru dokonce malinko vyšší, než je průměr francouzské populace, a třeba státní zaměstnanec, který si odpracoval plnou potřebnou sumu let, dostane důchod ve výši 80% posledního platu. U nás dnes průměrný důchod odpovídá asi 48% průměrného platu.

To zdánlivě hezké francouzské číslo ovšem neznamená, že takto tam žije většina důchodců, mnoho z nich má důchod daleko menší. Třeba proto, že strávili pár let života jako nezaměstnaní, když jejich firma zavřela. A kdo přijde o práci po padesátce, těžko už ji znovu najde.

Důvodů, proč část Francouzů s reformou nesouhlasí, je mnoho a jsou dost komplikované. Zdaleka nejde jen o ty dva roky postupného navýšení odchodu do důchodu. Část lidí stávkuje i proto, že jsou vyplašeni rychlým zhoršováním kvality veřejných služeb, která se děje od Macronova nástupu do funkce. Nemocnice mají málo doktorů a personálu, na některé pohotovosti čekáte několik hodin než vás vezmou, najít zubaře mimo Paříž není nic snadného, ve školách chybějí učitelé. Lidé mají dojem, že Macron nahrává nejbohatším a korporacím, a běžného člověka pomíjí.

Francouzský důchodový systém je komplikovaný, jiný systém tam platí pro státní zaměstnance a jiný pro soukromý sektor, a spousta odvětví má speciální podmínky a nižší věk odchodu do důchodu – železničáři, řidiči metra, atd. To se teď Macron snaží odbourat a zavést jednotný systém plus navýšit věk odchodu do důchodu.

Francouzi se bojí, že reforma nejvíc postihne ty chudší a ženy

Odpůrci jeho reformy tvrdí, že dopadne nejvíc na chudší vrstvy a na ženy, a že je nespravedlivé, aby zrovna ti nejvíc dopláceli na systém. Že napravit ho je politické rozhodnutí kde hledat zdroje. A že když Macron za covidu tvrdil, že ekonomiku zachrání ať to stojí co to stojí a rozdával plnými hrstmi, nemůže najednou bít na poplach. Zvlášť že třeba petrolejářskému gigantu TotalEnergies stouply díky politice státu zisky o miliardy.

Proti jeho reformě v dnešní podobě se postavily úplně všechny odbory, samozřejmě levicová i krajně pravicová opozice, ale i část jeho poslanců a část klasické pravice, která ho paradoxně kritizuje za asociálnost a navrhuje sociálnější novelizaci.

Politicky svůj projekt špatně prodal, nediskutoval ho příliš ani s odbory, ani s ostatními stranami. Žije v oblacích pařížské technokracie, nemá smysl pro realitu běžného života. Reformu chce nechat v parlamentu prohlasovat do konce měsíce, manifestace ale pokračují, další velká stávka byla svolána na sobotu 11.března. A 15.března budou opět stávkovat vlaky a příměstské metro RER.

Macron se ocitl v kleštích: pokud s reformou ustoupí, ztratí politickou sílu prosadit do konce svého mandátu jakoukoli další. A pokud ji v parlamentu prosadí, riskuje velké nepokoje v ulicích.

Česká mentalita je jiná než francouzská, u nás se hned tak nestávkuje. Přesto by česká vláda a parlament, které chtějí důchodový systém také reformovat, měly reakci francouzské populace sledovat. Reforma se netýká jen dnešních důchodců, ale všech, kdo dnes pracují. A lidé v důchodovém věku u nás představují dva milióny voličů.

Psáno s mírnými obměnami pro ČRo