Ústavní rada posvětila Macronovu důchodovou reformu, Francie ale stále vře. Chystají se další manifestace, opozice útočí na prezidenta.

Francouzská ústavní rada dala v pátek zelenou Macronově důchodové reformě. Zneplatnila jen několik bodů, ale tu ikonickou část, odchod do důchodu v 64 letech do roku 2030, potvrdila. Prezident zákon ihned podepsal a ten má 1. září vstoupit v platnost.

Je to Macronovo právní a formální vítězství, postupoval legálně a demokraticky, ústavnost nikde neohnul. Zákon nechal odhlasovat parlamentem ve spojení s hlasováním o důvěře vládě, poté ho nechal přezkoumat ústavní radou a publikovat v úředním věstníku. Tomu nelze nic vytknout.

Politicky to je ovšem debakl, Francii ponechává ve stavu domácího konfliktu a protestů proti hlavě státu a vůbec ústavním institucím. Situace stále připomíná parní kotel. Nelze předvídat, jaký bude další vývoj. Prezident Macron sází na to, že vlna odporu opadne a že se lidé s pozdějším odchodem do důchodu smíří.

Jinak to ale ve své nebývalé jednotě vidí odbory a právě tak opozice, ta levá i ta krajně pravá. Ti všichni chtějí udělat vše pro to, aby byl zákon zrušen, a ze své dosavadní bojovnosti nehodlají slevit. Vědí, že valná většina Francouzů je proti reformě. „Boj pokračuje,“ prohlásil vůdce spojené levice Jean-Luc Mélenchon.
Být dnes ve Francii volby

Po pátečním výroku ústavní rady žádaly odbory, aby prezident zákon nepodepisoval. A levice, aby prezident o něm nechal dodatečně hlasovat v parlamentu, jako „gesto na uklidněnou“. Na nic z toho prezident nepřistoupil. Opozice tedy připravuje nový zákon, který by ten dnešní zrušil. A také referendum, čeká jen, zda k němu dá ústavní rada souhlas.

Macron pozval na úterý 18. dubna jako vstřícné gesto zaměstnavatele a odbory k dialogu, odbory to odmítly jako nepřijatelné, když už je zákon podepsán. A chystají na 1. května velkou společnou protestní manifestaci. Což Francie už léta nezažila, každá centrála si v minulosti organizovala svou vlastní.

Macronovi se tak reformou podařilo nechtěné, zpolarizoval politickou scénu na dva vyhraněné bloky, jaké Francie už dlouho nezažila. Na jedné straně jeho strana a centropravicoví Republikáni a proti nim veškerá levice i krajní pravice. S tím že tyto obě chtějí chaos a skoncovat s dosavadním systémem. A proti sobě si prezident postavil i všechny odbory.

Krajní levice i krajní pravice, které mají v parlamentu dohromady třetinu hlasů, mají najednou společný cíl a téměř společný jazyk. Nejde už o důchody, ale o svržení vlády. Krajní pravice Le Penové si vydobyla image autentické opozice, která hájí lidové vrstvy.
Klára Notaro: Francie opět prožívá období demonstrací a stávek

Le Penová si troufá dokonce tak daleko, že tvrdí, že „Macron zničí naši demokracii“. Ona, obránkyně demokracie proti řádně zvolenému prezidentovi! V protestech je neobyčejně aktivní koalice levicových stran Nupes, která podněcuje ulici a stala se radikální silou, s níž by její vůdce Jean-Luc Mélenchon rád svrhl celý současný politický systém.

Vedle těch dvou není příliš místa pro umírněné hlasy. Macronova strana má v parlamentu spolu se středopravicí sice většinu, je dnes ale ve velké defenzívě. Macron je přesto rozhodnut v reformách pokračovat.

Být dnes ve Francii volby, radikální opozice by velmi, velmi posílila. Le Penová je dnes druhou nejpopulárnější političkou. A jiná opozice než radikální tam dnes prakticky není. Toho široce využívá i radikální, většinou extrémně levicová mládež, která v ulicích zapaluje, rozbíjí a ničí. Od popelnic, aut a autobusových zastávek si už zkusila i několik budov prefektur a policejních stanic, tedy symboly státu.

Psáno s mírnými úpravami pro ČRo Plus