Polsko už žije podzimními volbami. Pokud vyhraje opozice, bude podporovat Ukrajinu stejně jako dnešní vláda. Donald Tusk jako lídr hlavní opozice už objíždí zemi s plným nasazením.

V pondělí 17.dubna ohlásil Donald Tusk začátek předvolební kampaně opoziční Občanské koalice. Vybral si k tomu východ země, který je baštou PiS, představil šéfku kampaně, jíž bude žena, v sále byly dva tisíce osob.

Parlamentní volby se mají konat na podzim, datum ještě nebylo stanoveno, ale už teď běží ve vládním i opozičním táboře horečnaté manévry.

Vůbec nelze vyloučit, že to mohou být poslední, relativně férové volby, kdy bude mít ještě polská opozice šanci vyhrát. Pokud je i potřetí vyhraje Kaczyńského nacionálně-konzervativní koalice Spojená pravice seskupená kolem jeho strany Právo a spravedlnost (PiS), je pravděpodobné, že potom ovládne už všechny soudní, mediální, kulturní a vzdělávací instituce země i volební právo tak, že příště už nebude mít žádná opozice šanci. Že tam zapanuje maďarský model.

Přízrak D´Hondtova přepočtu

Opozice dnes v Polsku znamená v podstatě čtyři formace: Občanská koalice (27%), lidovci (3%), Levice (6%) a Polsko 2050 (7%) . V závorce je procento hlasů, které by dle nejčerstvějšího průzkumu Kantar dostaly 2/ .

Podle většiny dosavadních šetření by pro strany opozice dohromady hlasovalo víc voličů než pro vládnoucí Spojenou pravici (pro tu 35%). Znamenalo by to ale většinu v parlamentu? Má opozice vítězství v kapse?

Nemá a to je velký problém. Pro opozici tam hlasovalo víc voličů než pro vládní stranu už v minulých i předminulých volbách a přesto vládne Jarosław Kaczyński. Je to dáno volební aritmetikou a chytrou taktikou předsedy PiS. Polský volební systém používá pro přepočet hlasů na mandáty D´Hondtovu metodu, která dává velký bonus první, vítězné straně. A tak se stane, že v minulých volbách opozice sice získala téměř o milión hlasů víc než Kaczyńského formace, v parlamentu má ale menšinu a Kaczyński vládl s většinou 51% poslanců. Tuhle většinu pěti křesel v parlamentu získal v r. 2019, kdy dostal 43,6% hlasů, i v r. 2015, kdy dostal dokonce jen 37,6% hlasů.

Společně nebo zvlášť?

Logickým závěrem je, aby opozice taktizovala tak, aby se tentokrát umístila jako první v pořadí a tím získala bonus vítězné síly a většinu v parlamentu. Žádná z jejích čtyř stran tuto naději sama o sobě nemá, jediným řešením je koalice. A tady narážíme na ega a ambice politiků těch stran. Kdo by měl být lídrem velké koalice? Někteří se bojí, že pod Donaldem Tuskem, jako vůdcem zdaleka nejsilnější strany, by upadli v zapomnění.

Přitom společná opoziční kandidátka se osvědčila ve volbách do Senátu, tam opozice získala většinu (byť těsnou) a jeho předseda je dnes jediným ústavním činitelem v zemi, který nepatří do tábora PiS. A opoziční strany se teď dohodly na společné kandidátce i pro senátní volby letos na podzim. Do Senátu se ovšem volí jinak (většinově) než do dolní komory Sejmu (poměrně).

Mnoho měsíců se v opozici debatuje, zda jít dohromady jako jedna koalice nebo jako dvě či tři formace. Argumenty pro jsou vzhledem k D´Hondtově přepočtu jasné. Zastánci proti argumentují tím, že jedna velká koalice by nemusela dostat prostý součet hlasů, s nimiž teď počítá každá strana zvlášť. Že spojit do jedné kandidátky stranu Levice i tradičně venkovsko-katolické lidovce by mohlo část voličů obou stran odradit. Proti tomu ale existuje námitka, že kdyby šli třeba lidovci samostatně, nepřekročí možná ani pětiprocentní hranici a jejich hlasy propadnou. Přitom v rámci velké koalice by těch pár procent, které by přinesli, mohlo rozhodnout o výsledku.

Velká koalice asi nebude

Bohužel se zdá, že část politiků na vůli svých voličů neslyší a že jako svého soka vidí spíš kolegy z opozice než předsedu PiS. Platí to především o Szymonu Hołowniovi. Ten se v politice objevil v minulých prezidentských volbách a skončil jako třetí. Kampaň založil na tom, že lidé mají prý dost věčného duelu PiS kontra Občanská koalice a chtějí prý třetí cestu. Poté si založil stranu Polsko 2050, která dosud ještě nekandidovala ve volbách a jejíž příznivci mají podobný liberální profil jako Občanská koalice.

Prezentuje-li Hołownia Kaczyńského i Tuska jako stejné nebezpečí, ohýbá skutečnost a nahrává objektivně Kaczyńskému.
Výsledkem toho všeho je, že dnes se zdá, že varianta jedné velké koalice na podzim není příliš reálná. Tím velmi vzroste riziko, že se PiS udrží u moci. Nejen že Hołownia nechce jít s Tuskem, ale doposud zamrzl i projekt jeho koalice s lidovci. A ti stále váhají, s kým jít či nejít, při vědomí vlastní slabosti se ale jistě k někomu připojí.

Velké koalici tří či čtyř stran je ovšem nakloněna Levice.

Voliči opozice chtějí společnou kandidátku

Co si o tom myslí voliči? Na to se nedávno zeptali tisícovky osob dva sociologové z Institutu Politické kultury 1/. A vyšlo jim, že voliči každé ze čtyř opozičních stran si přejí v nadpoloviční většině, aby jejich strany šly do voleb dohromady, jen 22% si jich přálo, aby strany kandidovaly samostatně.
Pokud tedy lídři menších stran společný postup odmítají, jdou proti vůli většiny svých voličů a sledují víc svoje osobní cíle než společný zájem.

Závěry průzkumu říkají jasně: „Pokud opozice půjde do voleb se třemi nebo čtyřmi kandidátkami, bude to historický omyl jejich lídrů. Zatím v médiích vytvářejí realitu, která je vzdálená přání jejich voličů. Argument, že kdyby šli na jedné kandidátce, že ztratí část hlasů, nevyváží názor většiny jejich elektorátu (a to u každé strany) ani dopad D´Hondtova přepočtu hlasů na mandáty.“

Dva neprostupné elektoráty

Průzkum také ukázal, co píšeme už dlouho, totiž že Polsko je polarizováno na dva tábory a demarkační čára mezi opozicí a vládním táborem je téměř neprostupná. Voliči mezi nimi nepřecházejí. Ve volbách tedy zvítězí ten, kdo bude s to zmobilizovat ve větší míře svůj tábor, buď PiS nebo opozice, nikoli, kdo by protivníkovi přetáhl část voličů.

To vysvětluje, proč vládní tábor poslední dobou praktikuje stále extrémnější politiku a výroky (antiněmecké výpady, „obrana“ bývalého papeže Jana Pavla II, zákon na obranu údajně utlačovaných křesťanů v zemi apod). Evidentně soudí, že se mu víc vyplatí mobilizovat uvnitř svého tábora, aby ho dostal celý k volbám, než pokukovat po nejistém středovém voliči.

To je jistě také důvod, proč vládní strana nedávno odhlasovala zřízení volebních místností i v malých vsích o 200 obyvatelích. Zdánlivě bohulibá aktivita s cílem teoreticky zvýšit volební účast. Polsko má jinou demografickou strukturu než české země a většina tam stále žije na vsi a v malých městech. Tam má PiS svůj jistý elektorát a jde mu o to, přimět co největší jeho část, aby šla k urnám. Prakticky to bude vypadat tak, že na vesnici, kde se všichni znají, je daleko silnější společenský tlak a pokud kněz vyzve k hlasování a volební místnost bude třeba vedle fary, je jasné, komu po mši půjdou venkované svůj hlas hodit.

Pokud ovšem Kaczynski nezíská většinu v parlamentu, nemá, s kým by sestavoval koaliční vládu. Ledaže by k ní přizval krajně pravicovou, místy fašizující Konfederaci, která jde v posledních týdnech nahoru a může se blížit deseti procentům.

PiS provázán se svými voliči

PiS má svůj železný elektorát, který je všemi možnými způsoby provázaný přímo se stranou a nedá na ni dopustit. Řada korupčních skandálů a nepotismu ukazuje, že PiS se prostřednictvím sítě nejrůznějších nadací a spolků i státních a polostátních firem stará materiálně o své příznivce a očekává, že na oplátku se oni zase budou starat o stranu. Takovou síť pout navázaných na stranu žádná jiná strana v Polsku nemá.

Vedle tohoto skalního elektorátu, který je hluchý na jakékoli korupční a jiné skandály vládní strany a šmahem je odmítá jako pomluvy a útok ze strany opozice, je druhé voličstvo, které sice skandály PiS vnímá a metody té strany se mu nelíbí, ale volí ji pragmaticky kvůli nejrůznějším sociálním dávkám a požitkům, jež PiS rozdává. Jinak řečeno, že si za státní peníze kupuje elektorát.Takže i když část voličů PiS je z nejrůznějších důvodů s vládní stranou nespokojena, průzkum ukázal, že ji nakonec stejně hodlají volit, že ji vnímají jako pro ně nejvýhodnější.

Jak si voliči myslí, že volby dopadnou?

Psychologický aspekt je u voleb důležitý. Část voličů se ráda přidá k vítězi, část voličů nevolí stranu, u níž se obávají, že nemá šanci dostat se do parlamentu a že by jejich hlas propadl.

Průzkum ukázal dost alarmující fenomén: ač z něj vyplývá, že by opozice dostala víc hlasů než vládní strana, přesto mnoho jejích voličů ve vítězství, tj. parlamentní většinu, nevěří. Je to možná tím, že už takhle PiS dvakrát vyhrál? Jestliže si 85% voličů PiS myslí, že jejich strana vyhraje, u Občanské koalice to je jen 68%.

Z toho vyplývá těžký úkol lídrů opozice zlomit tenhle defétismus, zmobilizovat svůj elektorát a dát mu naději na vítězství. A hlavně dohodnout se na jednotné strategii. Jenže nic takového se tam zatím nerýsuje. Jelikož v podstatě existuje jen jeden opoziční elektorát, znamená to, že pokud půjdou strany opozice do voleb zvlášť, budou se částečně přetahovat o stejného voliče a tím jedna druhou oslabovat. A protistrana se bude smát.

Tahoun Tusk

Tahounem opozice je už teď Donald Tusk, kterého pětiletá zkušenost v Bruselu jako předsedy Rady EU naučila konstruktivní, strategické politice. Objíždí zemi, burcuje, mluví s obyvateli jako nikdo druhý. U lídrů ostatních stran ale svou aktivitou a popularitou vyvolává spíš obavy a každý z nich myslí na to, jak si uchovat svoje knížectví, které je sice malé, ale kde je jedničkou. Jako by nechápali, že příště už může být pozdě.

Mezi Čechy je část lidí, kteří sympatizují s Kaczyńským a mají dojem, že je hrází proti Rusku a proto že je třeba zavřít oči nad tím, co dělá doma. Je ovšem dobré vědět, že kdyby v Polsku vyhrála opozice, bude podporovat Ukrajinu stejnou měrou, možná i víc. Ruské nebezpečí vnímají v Polsku všichni stejně silně.

P.S. po publikování článku:
Holownia a lidovci se 27.4. po dlouhých jednáních dohodli na koalici. Tím pádem musí překročit hranici 8%, což je riziko. Lidovci jsou pod 5% a Holowniovo Polsko 2050, které se pohybovalo chvíli hodně nad 10%, je dnes na 7%. Pokud by hranici nepřekročili, jejich hlasy si rozdělí zbylé strany a bude to znamenat jisté vítězství PiS. (Tak se stalo v r. 2015, kdy levicová koalice získala 7,55%, nedostala se vůbec do parlamentu, a PiS, který dostal pouhých 37,6%, získal po přepočtu nadpoloviční většinu mandátů.)
Tato koalice je trochu jako Pir/STAN, jde o dva hodně odlišné elektoráty: lidovce volí především katoličtí venkované, Holowniu zase liberální voliči větších měst. Nakolik se v této koalici najdou, není jisté.

1/ https://krytykapolityczna.pl/wp-content/uploads/2023/03/sierakowski-sadura-raport-wspolna-lista.pdf?utm_source=KP&utm_medium=post&utm_campaign=SS-raport-wspolna-lista-click
2/ https://wyborcza.pl/7,75398,29686010,kantar-public.html#S.MT-K.C-B.1-L.1.duzy

Psáno pro Deník Referendum