Nedělní demonstrace s téměř půlmilionovou účastí překvapila celé Polsko, mění poměr sil. Opozice je rozhodnuta vyhrát podzimní volby. Ústřední postavou je bývalý premiér Donald Tusk. Lidi popludil i tzv. lex Tusk.


Takové lidské moře Varšava od pádu komunismu ještě nezažila. Když v neděli průvod v čele s Donaldem Tuskem, Lechem Wałęsou a varšavským primátorem Trzaskowským došel před Zámek, o tři kilometry vzadu ještě přešlapovaly davy, které se nemohly hnout. Organizátoři počítali s padesáti tisíci účastníky a tady se jich sjelo z celého Polska možná desetkrát víc, snad až půl miliónu. Policie musela uvolnit další ulice, přicházeli stále další a další. A lidé manifestovali i v dalších velkých městech, ve Wroclawi, Štětíně, Krakově.

Od minulé neděle nebude polská politika stejná jako dosud. Obří protivládní manifestace změnila paradigma. Po dlouhé době ukázala velkou sílu opozice a šéfům opozičních stran vyslala jasný signál: přestaňte s drobením, jen v jednotě je síla.

Nová krev do žil opozice

Smyslem manifestace bylo ukázat, že Jarosławu Kaczyńskému a jeho způsobu autokratického vládnutí je třeba postavit hráz. Lidé to dávali už několik let najevo při různých příležitostech: když bránili odvážné soudce, kteří lpěli na nezávislosti soudů, když bránili ženy, kterým vládní strana spolu s katolickou hierarchií připravila totální zákaz interrupcí a soudní postih, když bránili lidi LGBT.

Občas už měli pocit, že to je marné, že PiS si stejně dělá co chce, že jsou v menšině. Podobně jako kdysi, když oni sami nebo už jejich rodiče se setkávali v malých hloučcích protikomunistické opozice. A teď po dlouhé době viděli, že jich je kvantum, že představují ohromnou sílu.

Manifestaci svolal pod heslem „proti drahotě, krádežím a lžím, za svobodné volby a demokratické, evropské Polsko“ předseda nejsilnější opoziční strany Občanská platforma Donald Tusk. Je trnem v oku šéfa strany Právo a spravedlnost, PiS, Kaczyńského i prezidenta Andrzeje Dudy, oni se ho bojí a nenávidí ho.
Má totiž politický instinkt a je pracovitý, akční, měsíce objíždí zemi, navštěvuje malá městečka, nebojí se jezdit do bašt PiSu a debatovat tam s lidmi, mluví otevřeně a na rovinu. Žádný jiný politik opozice to tak intenzivně nedělá. Býval premiérem, potom pět let předsedal v Bruselu Evropské radě, tedy premiérům sedmadvacítky, a zdá se, že ho ta evropská mezinárodní zkušenost naučila, jak dělat politiku pro lidi a s nasazením. Nemůže v mnohém nepřipomínat nového českého prezidenta.

Tusk manifestaci svolal šikovně na den výročí prvních částečně svobodných voleb v r. 1989, které tehdy vyhrála Solidarita a které znamenaly konec komunismu v Polsku i ve střední Evropě. Symbol nemohl být jasnější, každý Polák mu rozuměl. A šikovně také pozval do čela průvodu legendu Solidarity Lecha Wałęsu.

Na manifestaci nebyli zdaleka jen příznivci Občanské platformy, bylo tam kvantum lidí, kteří kvůli nejrůznější minulosti nemusí Tuska ani jeho stranu. Pochopili ale, že úkolem číslo jedna je dnes odstavit od moci Kaczyńského s jeho koalicí tzv. Spojené pravice, a teprve potom přijde čas na nuancovanější rozdíly v politické praxi. Protože pokud by dalších pět let vládl PiS, mohou na všechny tyhle rozdíly zapomenout – žádná levice, žádná třetí cesta, žádné centrum, žádné lidovectví. Ale vláda jedné strany a jednoho muže.

Poslední volební šance

Hlavním heslem manifestace bylo „Jdeme si pro vítězství“. Protože oč jde, jsou volby na podzim, které sice nebudou úplně férové, ale podle mnohých poslední, kdy bude ještě možné Kaczyńského ve volbách porazit. Nikdo si o jejich beránčí podobě nedělá iluze, vesměs se soudí, že vládní strana udělá cokoli, aby je neprohrála. Jejím lídrům jde o hodně: mnoho z nich včetně prezidenta Dudy několikrát porušilo ústavu a pokud prohrají, budou voláni k odpovědnosti. A spousta z nich je namočená do nejrůznějších korupčních a nepotických skandálů, kdekdo dostal nějaké šikovné místo nebo umístil manželku, synovce nebo bratrance v nějaké správní radě polostátní či soukromé firmy.

Volby nebudou férové

Ty volby nebudou férové proto, protože vládní strana má v rukou televizi a rozhlas, které se z médií veřejné služby staly jejím čistě propagandistickým nástrojem, disponuje většinou regionálních médií, většinou institucí historické paměti, má soudy, prokuraturu, zvláštní služby. Všude v těchto veřejných institucích už vyměnila cílevědomě a nesmlouvavě lidi za své. A k tomu má za zády celý katolický klérus, který v Polsku ovlivňuje miliony.

Jedinými autonomními ostrovy, které si ještě nepodrobila, jsou samosprávy velkých měst a jejich instituce, jedna velká televizní společnost TVN, několik internetových a tištěných médií, část odvážných soudců a učitelů, a naprostá většina kulturních a intelektuálních elit. Pokud na podzim PiS vyhraje, zaměří se na ně všechny.

Jedinou silou, na kterou nedosáhne, je Evropská komise, Soudní dvůr EU a vůbec unijní instituce, které jeho počínání, pokud porušuje evropské právo, kritizují a sankcionují. Polská opozice vkládá do evropských institucí už léta naději, vnímá je jako poslední možnost dovolání. My si takovou důležitost institucí EU pro domácí demokracii nedovedeme vůbec představit.

Volební aritmetika

Ač Jaroslaw Kaczyński v Polsku vládne už dvě volební období, neznamená to, že má podporu většiny národa. Ani v jedněch volbách nezískal většinu hlasů, těsnou většinu v parlamentu měl ale díky způsobu přepočtu hlasů na mandáty, kdy strana, která se umístí jako první, dostane velký bonus.

I tentokrát všechny průzkumy ukazují, že na strany opozice by hlasovalo víc lidí než na PiS a že ten nebude mít žádného koaličního spojence do hypotetické vlády kromě eventuálně krajně pravicové, v některých aspektech (vypjatý nacionalismus, antisemitismus) až fašizující Konfederace.

Problémem opozice jsou ega jejích vůdců. Průzkumy ukazují, že voliči opozice by si přáli, aby jejich strany šly do voleb společně s jednou kandidátkou, čímž by se dostaly na první místo a slízly smetanu bonusu pro první stranu. Lídři se ale ošívají, všelijak argumentují, že když půjdou odděleně, seberou v součtu víc hlasů. Zahrávají si s ohněm.

Rozdrobená opozice

Demokratickou opozicí se dnes v termínech voleb myslí tři síly: Občanská koalice, slučující Občanskou platformu a několik menších formací, dále Levice, a koaliční spojenectví lidovců a nejasné strany Polsko 2050 Szymona Hołowni, který hlásá neslanou nemastnou teorii třetí cesty mezi Tuskem a Kaczyńským. Dlouho se snažil tvrdit, že Tusk je zlo stejně jako Kaczyński, a tím fakticky nahrává PiSu.

Donald Tusk se dlouho snažil dát tyto síly dohromady, po odporu Hołowni a lidovců mu nezbylo než jít vlastní cestou a objíždět zemi ve jménu Občanské koalice.
Nedělní manifestace ovšem všechno změnila. Hołownia a lídr lidovců na ni nejdřív nechtěli jít, že to prý je jen Tuskův večírek, ve světle posledních událostí ale obrátili a přišli. V čele průvodu ale nešli, odmítli Tuskovo pozvání, aby promluvili z tribuny. Ohromná masa v ulicích jim ale ukázala dva podstatné fenomény, které nebudou moci ignorovat: že lidé si přejí jednotu opozice a že zcela přirozeně uznávají Tuskův nepsaný leadership a politický instinkt.

Kladivo na čarodějnice

V neděli přivedl tolik lidí do ulic i cynismus vládní strany a její zákon o vyšetřovací komisi /psali jsme o něm zde 1//, který si před týdnem narychlo odhlasovala. Komise by teoreticky měla zkoumat ruské ovlivňování polské politiky, což je bohulibý záměr. Něco podobného navrhoval v minulosti i sám Tusk, jenže měl na mysli klasickou parlamentní komisi, opřenou o zákonnost.

Problémem vládní komise je v jejím fungování a pravomocech. Ukázalo se, jako by byla přepsaná od inkvizice, jako kladivo na čarodějnice, které by mělo před volbami dopadnout na opozici. Dokonce vládní ministr prohlásil, že jde o nástroj, jak dostat Tuska z voleb ven, a dnes zákonu nikdo neřekne jinak než lex Tusk. Zákon vyvolal ohromné pozdvižení a spoustě lidem došlo, že tady končí s PiSem veškerá legrace a že by se před komisí mohl octnout každý, podnikatel nebo novinář, aniž by měl možnost odvolání.

Lidi rovněž popudilo, jak se zachoval prezident. Před deseti dny parlament přijal zákon, v podstatě hlasy vládní strany, a prezident ho hned obratem v pondělí podepsal, aniž by ho zkoumal. Vzápětí přišla vlna kritiky, která jeho i PiS překvapila. Jednak od polské veřejnosti, jednak od unijních institucí, ale především od USA, a ta byla velmi ostrá.

Ve středu se prezident ještě tvářil, že nechápe, oč Američanům jde, mají prý asi špatný překlad, dobré úmysly zákona může prý Bidenovi osobně vysvětlit. Ale v pátek zničehonic obrátil a v kalupu poslal do parlamentu k zákonu, který přitom čerstvě podepsal, sérii novelizací, které by ho měly zmírnit. Zákon už ovšem platí a kdy bude parlament prezidentovy navržené změny projednávat, nikdo neví.

Na nedělní manifestaci se tak objevila spousta transparentů, které si dělaly legraci z prezidenta, zda ví, co vůbec podepisuje a jestli nepotřebuje zmizík.

Státní televize jako Rudé právo

Podstatným prvkem naštvání lidí je také chování státní televize. Už dlouho funguje jako nástroj propagandy vládní strany, jejího šéfa prakticky jmenuje Kaczyński, jehož přání ředitel často vyplní ještě dřív, než padne. Tentokrát ale televize překročila všechny své dosavadní meze. Zpravodajství o manifestaci zcela zmanipulovala.

V době, kdy Varšavu zavalil půlmilionový dav, vysílala něco o setkání venkovských hospodyň. A ve zprávách se snažila tvrdit, že to byla malá akce pár desítek tisíc lidí, a odvysíláním pár rozhovorů s manifestanty, kde padlo několik vulgárních slov, se snažila divákovi vsugerovat, že šlo o shromáždění plné nenávisti a agresivity. Podobně jako když Rudé právo psalo kdysi o chartistech.

Přitom v té půlmilionové mase nedošlo k žádnému zranění, k žádným potyčkám. Podle očitých svědků tam vládla pohoda, srdečnost, úsměvy. Žádní těžkooděnci, tu a tam policista či policistka. Zcela jinak vypadá každoroční pochod krajní pravice v listopadu, který vláda finančně i politicky podporuje. Hlídají tam stovky těžkooděnců v přilehlých ulicích, dav mává světlicemi, háže dělbuchy, kterými nedávno zapálili jeden byt, spousta hulákání a agresivity. Ty dvě manifestace ukazují mimochodem dvě Polska, která se spolu už léta sváří.

Udržet mobilizaci a naději

Sečteno a podtrženo: manifestace byla nesmírným úspěchem opozice a nesmírným úspěchem Donalda Tuska. Vyhrál dvě bitvy, což ale neznamená, že vyhrál válku. Teď půjde o to, udržet nějak mobilizaci, naději, nenechat opadnout tu vzedmutou energii, kapitalizovat u ostatních lídrů opozice vůli občanů po jednotě. Do voleb jsou ještě čtyři měsíce a vládní strana využije všechny nástroje, všechny instituce státu, které má k dispozici.

Tusk na manifestaci učinil před nacpaným náměstím slib, že přivede opozici k vítězství. A hned nazítří šikovně navázal: na sítích se objevilo video, jak je v půl šesté ráno už v ulicích a děkuje metařům, že uklízejí po manifestaci. Drobné šikovné gesto, které má ukázat, že mu jde o obyčejného člověka, nejen o velkoměstské elity. Volby může vyhrát, jen pokud ho podpoří obě skupiny obyvatel.

V Polsku takhle už jednou vyhrála opozice: to když se v r.1980 spojila síla dělníků z loděnic s politickým know-how intelektuálů v Solidaritě. A tahle tradice není v Polsku mrtvá. Datum těch prvních víceméně svobodných voleb, které Tusk vybral pro manifestaci, mluví samo za sebe.

1/ https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-janyska.php?itemid=45138

Psáno pro Deník Referendum