V Polsku platí nejdrastičtější zákon zakazující interrupci v Evropě, jako opsaný ze středověku. Je za ním katolická církev. Lékaři se často bojí udělat zákrok, aby se neoctli před soudem. A žena mezitím zemře.

V Polsku zemřela v porodnici další žena, ač nemusela. Protože v Polsku se dnes už pomalu žádná záležitost civilního života neřeší věcně a racionálně, ale bere na sebe podobu konfliktu mezi nacionálně-konzervativní vládou a svobodným občanem. Školství, zdravotnictví, výchova dětí, kultura – tam všude vládní strana Právo a spravedlnost prosazuje svůj ideologický tlak, kombinovaný se zájmy katolické církve. A liberální část společnosti je odmítá a manifestuje.

Platí to i o zdravotnictví, což nejtragičtějším způsobem zcela nedávno postihlo paní Dorotu Lalik. Zemřela v porodnici, protože lékaři neudělali, co by udělal asi každý český porodník. Jenže Polsko má zákon o interrupcích jako opsaný ze středověku a ten jim svazuje ruce.

Ta mladá žena přijela ve 20.týdnu těhotenství do porodnice, protože jí odtekla plodová voda. V nemocnici se její stav stále zhoršoval, v těle jí sílil zánět. Podle jejího muže jí lékaři neřekli, že je velmi malá šance, že děcko přežije a že její zdravotní stav je velmi vážný. Neinformovali ji o možnosti vyvolání potratu, když byl její život v ohrožení, což byla jejich povinnost. Čekali, dokud plod v jejím těle nezemře. A i poté se zdráhali ho vyjmout, až paní Dorota zemřela. Na celkovou sepsi.

Lze namítnout, že za její úmrtí může nekompetentní lékař a laxní personál. Jenže v tomto případě tomu bylo ještě trochu jinak. Ta okresní nemocnice nese název papeže Jana Pavla II, ve svých prostorách má dokonce nějakou jeho relikvii, zavázala se neprovádět žádné potraty. V její správní radě sedí katolický kněz, který dohlíží na dodržování církevní ideologie. A její ředitel je politický člověk, kandidoval za radikálně pravicovou stranu dnešního ministra spravedlnosti Ziobry, který potrat i z důvodu deformace plodu považuje za protiústavní.

Úmrtí Doroty Lalik i fungování nemocnice je třeba vidět v kontextu dnešního Polska. A tam už tři roky platí zákon, nejradikálnější v celé Evropě, který zakazuje jakoukoli interrupci, i v případě nezvratných a nevyléčitelných vad plodu. Gynekologové se proto bojí udělat zákrok i tam, kde by to bylo z hlediska medicíny nutné. Nikdy nevědí, jak by nějaká kontrola jejich zákrok interpretovala. Zato vědí, že provést interrupci je trestné.

Polsko je pro ženy peklo

Smrt paní Doroty Lalik vyvolala po celé zemi ohromné pobouření, mezi ženami i liberálními muži. Ve středu proběhly demonstrace nejméně v padesáti městech, pod heslem: „Ani jedna další“. O náladách protestujících žen svědčí všemožné transparenty a slogany: „Přestaňte nás zabíjet, Místo rodit umíráme, Máte krev na rukou, Nejsme inkubátory, Polsko je pro ženy peklo“.

Některé ženy tam říkaly, že se bojí otěhotnět, protože kdyby nastala jakákoli komplikace, zákon je přinutí donosit deformované či mrtvé dítě. Nebo že skončí jako Dorota Lalik. A statistiky ukazují, že antipotratový zákon porodnost nezvýšil, v Polsku se rodí stále méně dětí.

Paní Dorota nebyla jediná a není důvod si myslet, že bude poslední. Před ní stejně zemřela Izabela ze Pszczyny nebo Agnieszka z Częstochowé. Proč? Protože vládní strana, většinou starší pánové, si z těl žen udělala rukojmí v závodech, kdo získá víc hlasů radikálního konzervativního voličstva a větší aplaus katolického kléru.

A Jaroslaw Kaczyński ke smrti paní Doroty řekl: „Je to jen propaganda a smyšlený případ.“

Psáno pro ČRo