Cesta za náš svět a zase zpět.

Když hledám v matematice, co je za světem obyčejných racionálních čísel, najdu svět transcendentních čísel. Poznám, že tato čísla nejsou kořeny žádného "rozumného" polynomu. Rychle to přijmu jako skutečnost.

Když hledám ve Wikipedii, co je za naším světem, najdu transcendentní pohled na svět. Poznám v něm jak aspekty spirituality, tak i prostou víru, že náš svět směřuje k nějakému konci. To nasytí moje hledání po poznání. Zjistím však, že přijetí takového poznání nebude jednoduché jako v předchozím případě a bude vyžadovat citlivější zacházení.

Když hledám v sociální síti mezi přáteli, co je za naším světem, poznám tolik myšlenek, že zjišťuji, že jejich přijímání bude složitý a dlouhý proces. Když však dokáži přijmout subjektivní transcendentní i netranscendentní myšlenky přátel protkané jejich osudem a zkušenostmi, dostaví se s tím také soucítění s jejich životem.

Když potom směřuji k čisté transcendenci, která je za naším světem, např. k té spirituální, poznám, že její přijímání je vůbec nejtěžší, neboť vyžaduje nepředvídatelné zacházení. Když ji však přijmu, začnu vnímat její příznivé působení např. v konání dobra nebo v projevech lásky.

Zdá se tedy, že pro náš svět i ten, který je za, stojí za to žít. Zatímco ten první je spíše světem hledání, ten druhý spíše světem přijímání. Oba dohromady vytvářejí prostor, kde můžeme poznávat, soucítit, prožívat působení lásky i dobra. V prvním světě jsou za naším životem přirozené vlastnosti dostatečně komplexních systémů. Ve druhém světě je něco za. Možná má spirituální povahu, možná úplně jinou. Některou z nich mi dovolte Vám popřát nejen do nadcházejících dnů.