V hloubce našeho mozku leží nevelké Striatum. Budí představu času. Když vaříme, počítáme, veršujeme, hromadí se v něm signály s tím spojené. Míra nahromaděných signálů určuje představu o délce takové činnosti.

Archimédův Stomachion je původně čtverec rozdělený na 14 dílů ve tvaru troj a víceúhelníků. Cílem je uspořádat díly Stomachionu tak, aby představovaly objekty podle fantazie, např. zvířata. Skládání Stomachionu bylo přirovnáváno k formě veršování v poezii.

Každé Striatum jistě nahromadí signály, které potřebovala naše představivost při skládání Stomachionu. Jde o posloupnost obrazotvorných kroků, vedoucí ke složení Stomachionu do podoby např. slona. Míra nahromaděných signálů vytvoří představu spotřeby času od počátku skládání až k podobě slona. Směr takového času odpovídá skutečnému času, tady však jejich podobnost končí. Stomachion je možné skládat v hluboké jeskyni bez spojení se skutečným časem.

Pokud naše Striatum skládá Stomachion, postup v posloupnosti jeho kroků souvisí s nějakou informací nebo s množstvím informace. Pokud je informace jistá, budí Striatum představu rychlého času, pokud je neurčitá, potřebujeme dále poznávat a tím hromadit další signály. Takový čas ubíhá pomaleji. Představa pomalejšího plynutí času připomíná počáteční fáze života s intenzivním pozorováním. Striatum ve zvýšené míře hromadí signály, aby se po určité době stala nevyhnutelnou fáze skládání Stomachionu. První fáze života jsou potom hodnoceny jako dlouhé časové období.

Až bude Vaše Striatum o následujícím víkendu skládat Stomachion, ať používá hodně neurčité, nejisté informace. Budou vyžadovat mnoho dalších pozorování a Striatum bude považovat víkend za dlouhý. Jakákoliv jistota v tomto případě Stomachionu nepomůže a Striatum nenaplní. Teď již vím, proč mi nejistota budí představu dlouhého údobí života a proč mám rád matematiku. Pro absenci času.