Vytváříme díla v naprosté tmě nebo používáme denní světlo? Máme dost faktů k vysvětlování a jak poznáme, že jich máme dost?

Někdy se zdá, že je denní světlo. Jsem přece potomek předků, kteří odhalili, jak otáčet rovinu nebo prostor. V situaci, kdy mám jednoznačně vybrat další číslo k řadě 1, 2, 4, 8, 16, vybírám patrný dvojnásobek 32.

Někdy se zdá, že je šero. Řada může pokračovat i číslem 30. Počtem dělitelů n!, neboť 1! má jednoho dělitele, 2! dva až 6!=720 jich má právě 30. Pokračování není jednoznačné.

Někdy se zdá, že je tma. Další číslo k uvedené řadě může být 31. Propojení dvou bodů na obvodu rozdělí kruh nejvýše na 2 díly, 3 bodů na 4 až 6 bodů na 31 dílů. Tak mnoho představivosti.

Pravděpodobně nemám k jednoznačnému pokračování dost faktů. Nebo jich nemusím mít dost a potřebuji spíše nějakou podstatnou informaci. Proto nevím, jak daleko jsem. Zda svou představivost maluji v naprosté tmě jeskyní nebo mají okna s denním světlem.

Tak, až nebudete vědět, jak daleko jste, půjde o taneční rytmus naprosté tmy doprovázený chřestidly denního světla. Je důvodem k radosti, že ještě chvíli potrvá. 30, 31, 32?