V oceanografickem muzeu ve Valencii, v Cervene morske hale byl pred chvili ten prvni. Eva Cernohorska se umistila na tretim miste v celoevropske konkurenci souteze EU Contest (viz blog V naruci Valencie ...). Je to maly zazrak vzhledem k velike konkurenci vice jak 80 projektu. Kdyz se me pred chvilkou nekteri clenove mezinarodni poroty ptali, zda jsem spokojeny, odpovedel jsem: "Ano, protoze Eva je velmi talentovana matematicka a myslim, ze cena je v dobrych rukach". Jde o nadherny klasicky geometricky problem a jsem rad, ze se k nemu matematici cas od casu vraceji. A jak vidno, s uspechem. To je prave to krasne treba na matematice. I kdyz se zda za ta leta vse vyreseno, je stale co objevovat. Ted se Eva spolu s ostatnimi cleny naseho tymu prochazi po historickem centru Valencie. Take planuji koupani v mori. Byli jste skveli, dekuji. Mala poznamka. Kdyz bych secetl medaile Rakouska, Madarska a Ceske Republiky, zda se, ze vznika novy zaklad vedecke Evropy, ktery vitezi nad ostatni Evropou.




Predchozi vecer se zdal byt jako kazdy jiny. Odvezou nas na nejake misto, ktere spolu s pruvodcem prohledneme a privezou nas nazpet. Ten vecer zacal prednaskou. Znamy spanelsky vedec vypravel o nekterych molekulach a jak je nanoveda bude menit. Ze jsme na pocatku nanoveku. Pote jednoduchymi rovnostmi typu "cas=penize", "prace=znalosti" apod. dospel za pouziti termodynamicke vety ke vztahu, ze penize jsou neprimo umerne znalostem. Jinymi slovy, cim vetsi ma clovek znalosti, tim mene bude mit penez. Takove zjisteni vyvolalo v sale bourlive veseli. Pripominam, jsme na oficialni soutezi EU mladych vedcu.

Tou dobou vletl do salu prvni motyl. Resp. clovek v masce motyla. Posleze dalsi. Jejich tanec pripominal poklidne poletovani na rozkvetle louce. Objevil se prvni pavouk spradajici site. Byla to postava poskakujici na jumperech a budici hruzu. Chtela do svych siti ulovit motyla. Otevrely se vsechny dvere, motyli vyletli ven, za nimi pavouk a my jsme se ocitli uprostred nasvicene botanicke zahrady. V te na jumperech poskakovali pavouci, letali motyli a kazdou chvili se ze zelene vynorila lidska postava s maskou nejakeho hmyzu. Neco jako kralovstvi Ferdy Mravence a Harryho Pottera dohromady. Soutezici vykrikovali uzasem. Zahrada byla plna souboju na zivot a na smrt spolu s bezstarostnym uzivanim zivota. A tady se rodil dalsi maly zazrak uprostred botanicke zahrady Valencie.

S touto velkolepou hrou spontanne prisel zajem o poznavani ruznych druhu rostlinne rise. Normalne nudny vyklad pruvodcu se zmenil na dychtive sledovanou podivanou. Potom snadno doslo i na vzajemne povidani o projektech. Soutezici z Nemecka (dnes treti) licil dobrodruzstvi pri konstrukci nove 3D kamery. Aby ukazal jeji funkci, sestrojil jeste maleho robota staviciho na sebe kostky podle barev. Barvy se musely stridat a robot se diky kamere nenechal zmast. Ted se domlouval se soutezicim z Irska, ktery vymyslel lepsi utok na sifrovana data, nez byl znamy z literatury. Kdyz se sifruji data, pouzije se znamy RSA algoritmus. Malo kdo vsak vi, ze pri urcitych podminkach je toto sifrovani snadno napadnutelne. Navic to bylo vymysleno pouzitim krasne klasicke teorie retezovych zlomku, kterou mam velmi rad. Zda se, ze i porotci, projekt byl dnes prvni. A dalsi a dalsi soutezici nadsene rikali o svych projektech. A maly zazrak to byl proto, ze hra na pocatku, hra na prirodu, najednou uvolnila emoce studentu, kteri je potrebovali nekomu sdelit. Byli jsme jeden velky tym, ktery zaril nadeji, ze Evropa pujde dal, ze se nema ceho bat.