"Kéž by tě nikdy, nikdy nebylo napadlo dát mi vzdělání."

O čem novém může přemýšlet bytost tak nevědomá?

S čistým citem přemýšlí o nedávném dni. Slunném, pracovním, obyčejném, zapomenutém, který rozvlnila noc. Ten den dala za okno jednoduchou kameru, aby pravidelně každou hodinu fotografovala svět venku před oknem. Právě se dívá na dvacetčtyři snímků. Tvary onoho dne vidí jinak, než má v paměti. Se zárodky nových obrazových myšlenek o majestátu a líbeznosti onoho tak obyčejného dne, kdy svět existoval. Kdy po šepotu stínového chóru noci nastoupila přirozenost dne se svými barvami, oduševněním, bujarostí, nesmírností. Aby den opět přešel v šepot rozvlněný soumrakem. S odvahou napomáhá vzniku nového obrazového díla.

Vkleče hledí na nesmírnost nekonečné oblohy. S jasně planoucí inteligencí kreslí majestát nekonečna. Tvary skalisek a vod tu nejsou groteskně fantastické, barvy květů a života křiklavé, jeho majestát je klidný. Aby, až na ní někdo neklidně promluví o nikdy nespatřeném a uzamčeném majestátu nekonečna, s odvahou napomohla vzniku nové představy.

S bušícím tepem a neklidným vzpínáním řadí za sebou čísla dělitelná pouze jedničkou a sebou samými. S napjatou strunou nadšení přidává další řádky s absolutními hodnotami rozdílů mezi dvěma sousedními čísly v řádcích bezprostředně nad sebou. S odvahou napomáhá vzniku nové domněnky samých jedniček v prvním sloupci kromě první řádky.

2, 3, 5, 7, 11, 13, 17, 19, 23, 29, ...
1, 2, 2, 4, 2, 4, 2, 4, 6, ...
1, 0, 2, 2, 2, 2, 2, 2, ...
1, 2, 0, 0, 0, 0, 0, ...
1, 2, 0, 0, 0, 0, ...
1, 2, 0, 0, 0, ...
1, 2, 0, 0, ...
1, 2, 0, ...
1, 2, ...
1, ...

V té nevědomé bytosti je úbělová odvaha, která láskyplně napomáhá životu. Ve schopnosti zůstat, pracovat a přemýšlet s nesmírností majestátu opuštěné mysli, pohnuté duše a snění v obrazech. Bez hlasu autorit kromě vlastní planoucí, blízké, zřetelné inteligence. Úbělově odvážný víkend.

P.S. První věta: T. Hardy, Lesáci, Nakladatelství Svoboda, 1973. Dále je použita tzv. Gilbreathova domněnka.