Vědomá mysl dokáže ujít mozkem dlouhé vzdálenosti. Postřehne přitom hojné laškování obou polovin a všimne si téměř slunečních paprsků, když rozjasní vrcholky kopcovitých závitů čistým mihotavým světlem.

Namáhá se pátráním po supervejci přítomném v hluboké noci mozku. Zastřeném, snad šedivém, v noci však klenutém obalu z havraních křídel. Dávno z něho pravděpodobně nepovstává žádný vnitřní hlas, který vědomé mysli říká, co má dělat. Přitom dávní lidé mohli hojně naslouchat takovým vnitřním hlasům. Ještě v Illiadě prostřednictvím vnitřních hlasů konají pouze bohové, kteří podněcují lidské pře, působí válku, ničí Troju.

Duševní dar, fantazie vědomé mysli, snad dokonce hraničící s šílenstvím, propůjčuje supervejci tvar podle |x/a|^2,5+|y/b|^2,5=1 pro a/b=4/3, když se uvedený tvar otáčí podél osy x. Fantazie přitom lpí na svém supervejci umístěním do středu některých velkých měst jako skrytého sveřepého ducha měřícího pravou velikost vědomé mysli, který již, i přes svou přítomnost v mozku, nesděluje svou vůli.

Až budete o víkendu v některém městě stát před takovým supervejcem, pomyslete prosím, že nyní můžeme ovládat své myšlenky a činy sami. Samé iluze?

P.S.
Supervejce