Nela se vdává. V noci vše důkladně promyslela. Udělala závěr, že stávající partner není ten pravý. Proto ví, že při obřadu řekne ne. Bude to neobvyklé, zavládne zděšení a dočká se mnoha odsudků. Přitom říci ne je zřejmě mnohem složitější, než říci ano. Namístě by tak byla spíše pochvala za hrdinství.

Ano a následné ne znamená, že se vlastně "nic nestane". Ano umocňuje cit, emoce, porozumění. Je "technicky" vzato zesílením. To lze vyjádřit přirozeným číslem. Situaci "nic se nestane" popisuje jednička. Když číslo vynásobíme jedničkou, nezmění se. Vezměme zesílení třeba 8. Abychom dostali "nic se nestane", násobíme takové "ano" číslem 1/8. Tohle "ne" je ale racionální číslo, složitější než to původní. Jednoduchý model tak naznačuje možný rozdíl ve složitosti. Ten je viditelnější u tabulek čísel, které mohou modelovat více situací najednou.

Z takového pohledu vychází, že říci ne je větší hrdinství než říci ano. A když ano řekne větší společenství, může být velmi složité to vrátit. Potom je namístě fandit Nelám a Nelům, kteří řeknou ne, když je potřeba. Tak by se mohlo zdát, že ti, kdož říkají často ne jsou spíše hrdinové.

Náš model však nepamatuje na důležitou věc. Že totiž máme duši. A každé ne může přinést pořádný šrám na duši. A to je zvláštní protiřečení. Hrdinové snad způsobují šrámy na duši? A co je vlastně dobře? Mít ve společnosti méně hrdinů a tím méně šrámů anebo naopak?

A tak vždy myslívám, že na první pohled máme hrdinů málo. Ale že jimi je ve skutečnosti většina společnosti, jenom to nedává znát. Právě aby nedělala ty šrámy na duši. A to je uklidňující a životodárný pocit a přeji ho i Vám. Dík všem našim hrdinům.