Zaznamenáno, viděno, prožito, přemýšleno, sněno ...

Rok 2020 podle B.D. Johnsona

Pan B.D. Johnson je futuristou ("snílkem" spíše než futurologem) Intelu. Pracuje s modely založenými na zkušenostech, které je možné získat ve společenských vědách, technickém výzkumu, statistických datech, stovkách hodin rozhovorů a v troše vědecké fikce. Rozměr čipů půjde k nule. Nebudeme se již ptát, zda je jejich nepatrná velikost možná. Jakákoliv "malá" inteligence bude v počítači. Nejdůležitější otázkou se stane, co můžeme udělat se vší uloženou inteligencí. Bude možné se dotýkat jakéhokoliv života na této planetě a udělat ho lepším.

Bute to také věk velkých objemů dat a jejich skrytého tajemného života. Vytváříme je každý den. Informace o tom, co hledáme na Webu, o našich finančních transakcích, mediální informace, informace o našich zálibách, aktivitě na sociálních sítích. Nové algoritmy používající velké objemy dat nás mohou učinit schopnějšími, zdravějšími a svět udržitelnějším.

Technologie pokročí do bodu, kdy musíme rozvinout svou představivost stejně jako vědu a inženýrství. Je přitom užitečné vyprávět také příběhy o konci lidského rodu. Někdy je to důležitější, než určovat budoucnost, ve které bychom chtěli žít. Každý z nás by měl mít svou vizi budoucnosti a pro ni něco udělat.


Rok 2020 podle G. Bellové

Paní G. Bellová je kulturní antropoložkou, která v odhadech vychází z historických proměn technologie. Roku 1739 přišel J. de Vaucanson s geniální mechanickou kachnou složenou z více než 400 dílů, kterou opěvoval i Voltaire. Malá mechanická kachna dělala, co běžně kachny dělají. Kousek technologie, tedy stroj, přišel s chováním napodobujícím živou kachnu.

O 77 let později napsala M. Shelleyová novelu Frankenstein. Stvoření inteligentního života za pomoci technologie. Inteligentní život je stvořený a jeho stvoření nás v zápětí zahubí. Výpravné příběhy o inteligentních technologiích, které jsou příliš chytré, pokračují dále do 20. století. Do roku 1950, kdy počítačový vědec A. Turing pokládá otázku: "Může stroj myslet?" A jak to budeme jako lidé vědět?

A. Turing přichází s testem, který člověka umístí do jedné místnosti a za stěnu do druhé místnosti umístí buď počítač nebo jiného člověka. S počítačem nebo člověkem ve druhé místnosti komunikujeme pomocí písemných zpráv. Cílem stroje/člověka za zdí je také komunikace. Máme přitom uhodnout, zda je za zdí člověk nebo počítač. Jestliže odpovíme, že člověk a přitom jde o počítač, počítač vyhověl Turingovu testu.

Uvedené tři příklady mají společný vzor. Přivádějí nás do společnosti Cyberdyne z filmu Terminátor. Společnosti, která vyvinula Skynet, inteligentní obranný systém s koncem lidského rodu. Vyprávění takových příběhů může změnit budoucnost ve smyslu obrazu budoucnosti, kterou nechceme. Proto jsou důležité.


Rok 2020 když zavřu oči

Když jsem tam zavřel oči, objevily se dvě myšlenky. Při vysvětlování našeho světa potřebujeme pracovat s modely, ve kterých kolabuje vzdálenost. To není úplně snadné a pochopitelné, přesto řešení objevili lidé již z doby před 40 tisíci lety, kteří začali malovat obrazy na stěny jeskyní. Na obrazech kolabuje vzdálenost, kdy kousek nad posvátným zvířetem visí slunce. Abych zažil kolaps vzdálenosti a konečně i času, budu muset být v roce 2020 na obraze.

Ořešnice borovicové jsou chytřejší než tržní mechanismus. Znají, že mechanismus funguje dobře, ale kdyby vyšly na trh v zimě pro něco k jídlu, nic neseženou. Tak chytře ukládají zásoby. Člověk je obecně chytřejší než ořešnice borovicová. Přemýšlím, zda alespoň v roce 2020 bude v mém případě uvedená relace tranzitivní. Zda budu chytřejší než tržní mechanismus. Když totiž budu na forbalovém zápase drsně volat, že rozhodčí je vápno a vápno je ..., vezmou všichni na stadionu tranzitivitu přirozeně a budou vědět, jaký názor mám na rozhodčího. Až budu v roce 2020 namalovaný na obraze, tak bych rád měl na rameni přimalovánu ořešnici borovicovou, abych věděl, že budu chytřejší, než ořešnice.


Čínská provázanost

Vzdálenost jistým způsobem kolabovala i při myšlence navštívit knihkupectví. Do nejbližšího bylo 11 mil. Bylo sice nutné, nejdříve městským vlakem na konečnou, potom autobusem z konečné na konečnou, překonat tuto vzdálenost. Když jsem se vracel zpět, již v městském vlaku, mě oslovila paní, že ví, že jsem z Intel ISEF. Ukázalo se, že je z čínské delegace, a že měla ve stejnou dobu stejnou myšlenku, navštívit stejné knihkupectví. Když jsme vystoupili z vlaku, na cestě k místu Intel ISEF, se k nám se zájmem přihlásil pracovník místní informační služby. Ukázalo se, že jsme se v rozmezí několika minut dotazovali stejného pracovníka s myšlenkou navštívit knihkupectví. Dva vzdálení neznámí lidé měli stejnou myšlenku. Zeptat se na to, zda jsme koupili i stejnou knihu, jsem neměl odvahu.


Věci mají smysl

V obrovské hale Intel ISEF, kde jsou všechny projekty, kde se dá snadno ztratit v nekonečných řadách i námětech, jsem procházel matematiku, informatiku a inženýrství. Náhodně, podle tématu, osobnosti autorky/autora, grafického provedení, zájmu ze strany aurorky/autora, přístroje, zvědavosti. V anotaci projektu jsem potom zaznamenal, zda mě autorka/autor přesvědčili, že výsledky projektu mají smysl. Nejen pro ně, ale obecnější, pro společnost, obor, vědu, technologii. Nebo jsem tu smysl objevil. Velké ceny potom získávaly vesměs projekty se smyslem, včetně našich.


Některé věci se nedělají

Na zpáteční cestě uvažuji o horkém, suchém pouštním vzduchu, který se tak dobře dýchal. O dojmech, zážitcích z Intel ISEF v Phoenixu. Byly bezchybné, s obdivem zjišťuji, že tu nebylo nic rušivého. Jde tu také o jistý kolaps vzdálenosti, neboť nezáleží na místě, kde se Intel ISEF koná. Snažím se vystihnout, co vyvolává jednoznačně kladné pohledy dobrého mínění. Zdá se mi, že to je v silnějším vědomí, že některé věci se nedělají, i když je k nim příležitost.


Viditelný směr

Je několik technologií, které jsou na dobré cestě drtivě a snad v dobrém zasáhnout do středního i základního školství. Předně jsou to tablety. Zkušenosti z nasazení tabletů do výuky jsou jednoznačně kladné. Jedna kladná zkušenost mě tu překvapila nejvíce a shodli se na ní pedagogové se žáky a studenty. Používání tabletů podstatně zlepšilo komunikaci mezi pedagogy a žáky nebo studenty. Další technologií je plnohodnotný linuxový počítač s webovým serverem Raspberry Pi za několik stovek, který umožňuje řídit např. celý dům a dívat se do něho odkudkoliv z Webu. Třetí je stavebnice mikropočítače Arduino, kde se programování mikropočítačů dostává do snadné vizuální podoby. Možné tak jsou účelové stroje jako např. palubní mikropočítač, řízení ohřevu vody, ovládání dveří, skleníku, včelína atd.


Závěrem

Dovolte popřát, abychom se na obrazech 2020 vzájemně obdivovali a v ořešnici na rameni viděli smysl. Naše obrazy budou uloženy v něčem, co bude inteligentní, nebude vidět a bude se dotýkat našeho života.