Přilétají v zimě každé ráno. Načas. Říkám jim "Krasavky". I když nic moc. Evidentně makeup ani dredy nepoužívají. Sedí na kaštanu před kuchyňským oknem a čekají. Na kousky slaniny. Vyrostly na ní. Pro mě je to příjemné jako hrnek teplého čaje. Je to prostě opakující se každodenní zimní ranní danost. Rituál. Neklid černých křídel přináší klid duši a dává vzniknout hlubším myšlenkám. Tu dnešní "Čeká nás minus jeden Bůh" nabídnu.

Před naším letopočtem bylo Bohů hodně. Na válku, krásu, lov, plodnost ... Přelom letopočtu to proměnil na Boha jediného. Objev gravitace znamenal zjištění, že Bůh neurčuje pohyby země ani jiných planet. Od té doby se neustále vtírá myšlenka nadbytečnosti Boha. Bůh není. I když paradoxně proti objeviteli gravitace, který své objevy podle všeho dělal právě jménem Boha. Co nás tedy čeká do budoucnosti? Zůstane to na žádném Bohu nebo nestabilní oscilaci mezi 0 a 1?

Lidé ale také vymysleli záporná čísla. Proč by tedy vývoj nemohl být symetrický a za nějaký tisíc let dospět k tomu, že existuje minus jeden Bůh. Jak by takový Bůh mohl vypadat? Byl by záporný. Lidé by řekli, že takový Bůh je horší než oni. Neskutečná fantazie? Ne tak docela. Přejí si dnes lidé, aby Bůh přišel? Vždyť bohatší část společnosti má všechno, co potřebuje. A další budoucnost může přinést minus mnoho Bohů. Lidé budou znát recepty, jak řešit války, krásu, lov, plodnost ...

Krasavky odlétají. Jsou spokojené. Netuší, kudy se na tu chvilku ubírají mé myšlenky. Možná ano. I přes jejich smutnou černou barvu je prima ten jejich "teplý čaj". Tak se vracím ke skutečnosti s úlevou, že dosud máme plus jednoho Boha. A že to snad ještě "nějaký" čas vydrží.