Tohle je příběhem o proměně, která proběhla na počátku anebo dosud probíhá anebo neproběhne vůbec.

Než příběh začne, několik věcí. Za prvé, žiji ve městě, ke kterému je vesmír přátelský. Za druhé, ve městě je deset na desátou domů, chrámů a parků a mnohem větší počet spojení mezi nimi. Za třetí, když pozoruji některý dům, vidím jeho spojení s jinými domy. Sleduji vzruchy, které do domu přicházejí z okolních domů a napjatě čekám, až z domu vyjde vzruch, který se rozšíří do dalších domů. Za čtvrté, nic podobného jsem neviděl. Za páté, rád bych popsal všech deset na desátou domů, chrámů a parků. Nemohu, upsal bych se snad až k smrti. Za šesté, raději se vzdálím a pozoruji město z určité vzdálenosti. Za sedmé, zřetelně rozpoznávám rozdělení města na dvě části. Na část imaginativní Im a část rozumovou Ro. Za osmé, jejich rovnováha dozrává ve štěstí.

Příběh má svůj původ v dávnověku, kdy město mělo pouze část Im. Velikost části Ro byla zanedbatelná. Její obyvatelé nepromýšleli své kroky. Všechno své počínání odvozovali od obyvatel části Im. Im organizovala jejich život. Teprve mnohem později se role Im počala zmenšovat a úloha Ro růst. Obyvatelé Ro začali postupně zkoumat činy a myšlenky přicházející z Im. Osvobozovali se z moci Im a jejich cíle rostly. Není to dlouho, kdy se poměr změnil. Ro ovládlo Im a nabídlo obyvatelům Im vysvobození. Vysvobození v Im vzbudilo malé nadšení. Jeho obyvatelé cítili, že k životu potřebují nejen Ro, ale i Im samé.

V příběhu je důležitá charakteristika obyvatel Im a Ro. Vychází z dělitelnosti přirozených čísel. Obyvateli části Im jsou Abundanté ("Hojní") podle čísel, jež mají součet svých dělitelů bez čísla samého větší, než je číslo samé. Například, součet dělitelů abundantního čísla 12 je 1+2+3+4+6=16, tedy větší než číslo samé. Většina čísel vlastnost abundance nemá, nemají ji například všechna prvočísla. Obyvateli části Ro jsou Deficienté ("Nedostačiví"), tedy ti, kteří vlastnost abundance nemají.

Aby byly zřejmé rozdíly mezi současnými obyvateli obou částí, popíši typického karierního Abundanta paní nebo pana Abu a karierního Deficienta paní nebo pana Def. Budu předpokládat, že jsou oba učiteli. Paní nebo pan Abu pokládá školu za chrám nebo atelier. Vyjadřuje se zásadně v sonetech a je přesvědčený, že jeho sonety přesahují sonety Shakespearovy. Studentům nechává pokud možno absolutní svobodu a hodnotí výborně zejména imaginativní studenty. Zásadně se nesnaží řídit osud svých studentů. Jeho studenti netrpí ani úzkostí ani depresemi ani obavou z budoucnosti. Paní nebo pan Def pokládá školu za testovací zařízení. Vyjadřuje se zásadně v rovnicích a podobných odbornostech a je přesvědčený, že jeho rovnice přesahují rovnice Einsteinovy. Studentům nenechává žádnou svobodu a hodnotí výborně zejména logicky myslící studenty. Zásadně se snaží řídit osud svých studentů. Jeho studenti trpí úzkostmi, depresemi a obavami z budoucnosti.

Pro doplnění je nutné uvést, že všechny dosavadní kultury žijící ve městě od dávnověku intuitivně předpokládaly, že se město bude vyvíjet z nižších úrovní v úrovně vyšší. Jak ukazují obyčeje, domy, chrámy a parky, některé představy a myšlenky obyvatel částí Im i Ro se vyskytují ve všech dobách, ať se již jejich obyvatelé znali nebo ne. Město je zároveň schopné působit na jiná města, což zřejmě dávní obyvatelé Im používali.

Aby město prospívalo z nižší úrovně do vyšší, dochází k provázanosti Im a Ro. Tak se také provázanost dostala mezi studenty paní nebo pana Abu a paní nebo pana Def. Mezi myšlenky větších chrámů, svobody a složitějších rovnic a testování. Mezi myšlenky větších a nepředstavitelných imaginací a nepředstavitelně složitých rovnic. Provázanost skončila tak, že studenti paní nebo pana Abu odešli na rok studovat k paní nebo panu Def a opačně. Výsledek této výměny nebyl dlouho jasný. Provázaností vzniknou abundantní deficienté nebo deficientní abundanté? Kliničtí abundantní i deficientní výzkumníci města přesvědčivě prokázali, že posledně jmenovaní. Tak se ve městě objevili dokonalí lidé bydlící současně v obou částech. Podobní dokonalým číslům. Těm, kteří měli obavu z něčeho děsivého, aniž by proti tomu mohli něco dělat, obava při studiu v Im vymizela a těm, kteří obavu neměli, věřili po studiu v Ro ve svou budoucnost stále stejně. Dovolte pořát podobné i Vám a věřit, že v příběhu nebylo něco, co ve městě nevidím.