Pravidelný svět
Život, ve kterém každý den známe, co máme dělat. Naproti životu, ve kterém denně tápeme.
Vezměme čtverečkovaný papír a desetinný rozvoj odmocniny ze dvou zapsaný ve dvojkové číselné soustavě 1,01101010000010... Vytvořme černobílý obraz velikosti například 30 krát 30 čtverečků. Pro nulu v rozvoji políčko začerníme, pro jedničku necháme bílé. Do první řádky políček umístíme prvních 30 číslic rozvoje, postupně zleva černé, bílé, bílé, černé ... Pokračujeme druhou řádkou pro dalších 30, třetí atd.
Vezměme nový čtverečkovaný papír a vytvořme znovu obraz 30 krát 30 čtverečků s tím, že políčka postupně začerníme zcela náhodným způsobem.
Nyní obrazy porovnejme. Zdají se podobně složité, bez viditelného vzoru. Černá políčka se v obou náhodně střídají s bílými. Když se pokusíme obrazy zopakovat, pro první použijeme celkem snadný algoritmus, v případě druhého se opřeme, vzhledem k jeho náhodnosti, o znalost barvy každého políčka zvlášť.
Pozoruhodná událost nastane, když se pokusíme zopakovat jedinou řádku. V případě odmocniny ze dvou použijeme algoritmus společně se znalostí polohy řádky. Ve druhém případě potom znalost barvy 30 políček. V prvním případě jde o větší množství informace (algoritmus + poloha), ve druhém o třicetinu původního množství.
V pravidelném světě je celý obraz méně složitý, než jeho část. V tápavém světě naopak. Složitost obrazů pravidelného světa je zkresleným vjemem, iluzí. Uvažme nějaké hodně velké přirozené číslo. Znalost čísla znamená znalost všech jeho číslic, pokud nejde o nějaký pravidelný vzor. Na druhé straně, seznam všech přirozených čísel 1,2,3,4 ... můžeme vytvořit s použitím všedního algoritmu. Znovu, složitost celku, tedy všech čísel, je menší než složitost jeho části, tedy jediného čísla. Méně tady znamená více.
Když bych měl v pohledu na svět rozhodnout mezi náhodným rozvojem a rozvojem odmocniny ze dvou, vypadají oba stejně složitě. Složitost jednoho je skutečná, druhého nadějí, která se neopírá o skutečnost. Zatímco tápání oživuje, příliš pravidelný svět vyčerpává. Stejně jako silná gravitace. Přitom čas od tápání k pravidelnosti je pravděpodobně nejhezčí. A takový čas mi prosím dovolte popřát.
Vezměme čtverečkovaný papír a desetinný rozvoj odmocniny ze dvou zapsaný ve dvojkové číselné soustavě 1,01101010000010... Vytvořme černobílý obraz velikosti například 30 krát 30 čtverečků. Pro nulu v rozvoji políčko začerníme, pro jedničku necháme bílé. Do první řádky políček umístíme prvních 30 číslic rozvoje, postupně zleva černé, bílé, bílé, černé ... Pokračujeme druhou řádkou pro dalších 30, třetí atd.
Vezměme nový čtverečkovaný papír a vytvořme znovu obraz 30 krát 30 čtverečků s tím, že políčka postupně začerníme zcela náhodným způsobem.
Nyní obrazy porovnejme. Zdají se podobně složité, bez viditelného vzoru. Černá políčka se v obou náhodně střídají s bílými. Když se pokusíme obrazy zopakovat, pro první použijeme celkem snadný algoritmus, v případě druhého se opřeme, vzhledem k jeho náhodnosti, o znalost barvy každého políčka zvlášť.
Pozoruhodná událost nastane, když se pokusíme zopakovat jedinou řádku. V případě odmocniny ze dvou použijeme algoritmus společně se znalostí polohy řádky. Ve druhém případě potom znalost barvy 30 políček. V prvním případě jde o větší množství informace (algoritmus + poloha), ve druhém o třicetinu původního množství.
V pravidelném světě je celý obraz méně složitý, než jeho část. V tápavém světě naopak. Složitost obrazů pravidelného světa je zkresleným vjemem, iluzí. Uvažme nějaké hodně velké přirozené číslo. Znalost čísla znamená znalost všech jeho číslic, pokud nejde o nějaký pravidelný vzor. Na druhé straně, seznam všech přirozených čísel 1,2,3,4 ... můžeme vytvořit s použitím všedního algoritmu. Znovu, složitost celku, tedy všech čísel, je menší než složitost jeho části, tedy jediného čísla. Méně tady znamená více.
Když bych měl v pohledu na svět rozhodnout mezi náhodným rozvojem a rozvojem odmocniny ze dvou, vypadají oba stejně složitě. Složitost jednoho je skutečná, druhého nadějí, která se neopírá o skutečnost. Zatímco tápání oživuje, příliš pravidelný svět vyčerpává. Stejně jako silná gravitace. Přitom čas od tápání k pravidelnosti je pravděpodobně nejhezčí. A takový čas mi prosím dovolte popřát.