O dvou dobách
Pokusím se vysvětlit, proč nahlížím, že od počátku bytí provázejí život jediné dvě doby: doba aritmetická a doba algebraická.
K pohledu mě vedou dvě věty. Základní věta aritmetiky říkající, že každé číslo lze rozložit na součin prvočísel a základní věta algebry uvádějící, že každý polynom vyššího stupně lze rozložit na součin kořenových polynomů prvního stupně. V obou případech jsou rozklady jedinečné. Dobu aritmetickou charakterizuje schopnost rozkladu na prvočísla. Dobu algebraickou složené hledání kořenů a polynomické vztahy.
Prvním příkladem je lidská mysl. Dívám se na tři obrazy: na jeskynní obraz mamuta z doby před 80 tis. lety, na obraz z egyptské pyramidy vyjevující komunikaci s neživým světem z doby před 4 tis. lety a na obraz virtuálního světa současnosti. Z jeskynního obrazu je patrné, že dávná lidská mysl zachycovala skutečnost v singulárních prvočíslech (mamutech, oryxech, lovu atd.) a v uplatnění prostých vztahů. Vztahy v egyptské skutečnosti jsou složitější. Nejde v nich o prvočísla jako člověk, svět po životě, ale o symbolické proměnné vyjadřované prostřednictvím komunikace. Obraz v pyramidě představuje pokus o hledání kořenů uvedeného vztahu. Virtuální současnost lze vyjádřit jako polynom vysokého stupně, kdy přestalo být zřejmé, zda kořeny, které hledáme, jsou skutečné.
Jiným příkladem je lidský život. Z počátku se snažíme každé objevené číslo rozkládat na prvočísla. Záhy začneme přidávat vztahy, stupeň polynomu roste a dříve jasná prvočísla se mění na symboličtější kořeny. Některé kořeny přitom uchováváme viditelné až do konce, jiné nenacházíme.
Dalším příkladem je Internet, zpočátku rozložitelný na dobře viditelná prvočísla. Záhy stupeň jeho polynomu rostl tak, že ke hledání kořenů potřebujeme zvláštní algoritmy. Příkladem může být i vývoj samotné teorie čísel.
Schopnost hledat a nalézat kořeny doby algebraické a opírat se o ně silou skalního masivu, je patrně jednou z nejdůležitějších vlastností lidské mysli. Kulturní souvislost může hledání oslabit, i když stále existuje. Od počátku doby algebraické, kdy se její nejdůležitější prvky staly součástí lidské mysli a kdy se v lidské mysli objevilo algebraické x.
Polynomická "pošetilost" ukrývání kořenů se podobá "pošetilosti" jejich hledání. Mohutné polynomické koruny dosahují až do naší mysli. Chtějí nás uchvátit anebo poskytnout ochranu? Tak mi prosím dovolte o víkendu popřát uvažování, zda šaman je artefaktem doby aritmetické, duchovní starobylým prvkem a kruh charakteristickým znakem doby algebraické. Zda je někdy vystřídají algoritmy.
K pohledu mě vedou dvě věty. Základní věta aritmetiky říkající, že každé číslo lze rozložit na součin prvočísel a základní věta algebry uvádějící, že každý polynom vyššího stupně lze rozložit na součin kořenových polynomů prvního stupně. V obou případech jsou rozklady jedinečné. Dobu aritmetickou charakterizuje schopnost rozkladu na prvočísla. Dobu algebraickou složené hledání kořenů a polynomické vztahy.
Prvním příkladem je lidská mysl. Dívám se na tři obrazy: na jeskynní obraz mamuta z doby před 80 tis. lety, na obraz z egyptské pyramidy vyjevující komunikaci s neživým světem z doby před 4 tis. lety a na obraz virtuálního světa současnosti. Z jeskynního obrazu je patrné, že dávná lidská mysl zachycovala skutečnost v singulárních prvočíslech (mamutech, oryxech, lovu atd.) a v uplatnění prostých vztahů. Vztahy v egyptské skutečnosti jsou složitější. Nejde v nich o prvočísla jako člověk, svět po životě, ale o symbolické proměnné vyjadřované prostřednictvím komunikace. Obraz v pyramidě představuje pokus o hledání kořenů uvedeného vztahu. Virtuální současnost lze vyjádřit jako polynom vysokého stupně, kdy přestalo být zřejmé, zda kořeny, které hledáme, jsou skutečné.
Jiným příkladem je lidský život. Z počátku se snažíme každé objevené číslo rozkládat na prvočísla. Záhy začneme přidávat vztahy, stupeň polynomu roste a dříve jasná prvočísla se mění na symboličtější kořeny. Některé kořeny přitom uchováváme viditelné až do konce, jiné nenacházíme.
Dalším příkladem je Internet, zpočátku rozložitelný na dobře viditelná prvočísla. Záhy stupeň jeho polynomu rostl tak, že ke hledání kořenů potřebujeme zvláštní algoritmy. Příkladem může být i vývoj samotné teorie čísel.
Schopnost hledat a nalézat kořeny doby algebraické a opírat se o ně silou skalního masivu, je patrně jednou z nejdůležitějších vlastností lidské mysli. Kulturní souvislost může hledání oslabit, i když stále existuje. Od počátku doby algebraické, kdy se její nejdůležitější prvky staly součástí lidské mysli a kdy se v lidské mysli objevilo algebraické x.
Polynomická "pošetilost" ukrývání kořenů se podobá "pošetilosti" jejich hledání. Mohutné polynomické koruny dosahují až do naší mysli. Chtějí nás uchvátit anebo poskytnout ochranu? Tak mi prosím dovolte o víkendu popřát uvažování, zda šaman je artefaktem doby aritmetické, duchovní starobylým prvkem a kruh charakteristickým znakem doby algebraické. Zda je někdy vystřídají algoritmy.