Je pátek večer. Plánovat teď dobrý nedělní oběd se zdá výstřední. Třeba kachnu s bramborovým knedlíkem a červeným zelím. Podle toho je možné zítra dopoledne nakoupit suroviny spolu s týdenním nákupem.

Může to ale vypadat i jinak. Není nutmé teď plánovat. Nedělní oběd bude určen podle situace. Na co bude v neděli chuť. V tom případě je nasnadě mít doma více surovin na více možností. To může být nákladnější, ale zachovává svobodu. Nevázanost plánem. Pokud bude chuť na kachnu, která v lednici není, jednoduše zajedeme do obchodu. Chybějící plán nahradíme tím, že v dané chvíli něco odněkud někam přesuneme.

V globálním měřítku se dá usoudit, že čím více chybí plán či předvídání, tím více je potřeba přesunů. Bez předvídání mívají dynamické systémy sklon ke chvění, oscilacím. Něco někde není? Tak se to přesune odněkud, kde je. Když to nikde není, systém se zachvěje. Jistěže. Je možné se při předvídání splést. Snad je to lepší možnost nežli situace, že není co přesouvat a přitom chybí plán. To může být krize. Nejen hmotných věcí, ale také třeba citu, emocí.

V průmyslovém řízení je předvídání nepostradatelné. Chvějící se děje to bezpečně uklidní. Stačí předvídání jednoduché. Avšak je potřeba dávat pozor na šum. Naše informace mohou také být plné šumu. A jak vlastně daleko lze použitelně vidět? V průmyslovém řízení existuje pravidlo, které říká, že ne dále než čtvrtina časové konstanty předvídaného děje. A tohle pravidlo tam spolehlivě funguje a mohlo by ušetřit mnoho přesunů.

Tak až tedy pojedete autem, tak uvažte, zda je to na základě plánu nebo jen přesun odněkud někam. Kdosi kdysi vymyslel moudrost, že "Co není v hlavě, musí být v nohou." Dnes tedy spíše v ropě. Existuje krásná matematika vybízející k předvídání. Část našeho mozku je přímo určená k předvídání. A přesto to vypadá, že snad pořád upřednostňujeme "nemožně" tržní způsoby. Jako bychom stále spoléhali na zvyky předků a ne na to, co vymyslel moderní člověk. Proto se přimlouvám za hojné předvídání (včetně snění) a to v míře rozumné. Takové předvídání má schopnost "vyladit" naši svobodu.

Dobře se předvídá v deterministickém světě. Špatně v chaotickém, byť by šlo o deterministický chaos. Když to shrnu, tak bych si vlastně přál, aby byl svět a společnost o délku jedné žabí nohy determinističtější. To jsem ani nečekal, že mi to tak vyjde. Ale nebylo by to špatné.

Bůh asi zná budoucnost. Dal nám věčný život. I když nevím, jak nás rozlišuje, když nemáme IP adresy. Královna ze Sáby věděla své a dala nám ještě maximálně tisíc let. Ekonomické korporace vědí své. Tam se naše spotřeba dostává přes různé součty v determinističtější podobě. Ty nám moc času nedávají. My lidé žijící v chaosu a zašuměných informací také víme své. Totiž, že z toho "nic" bychom měli předvídat. A hlavně. Spolehnout přitom na sebe. To je nejhezčí. Tak jdu předvídat tu kachnu na neděli. A také něco pro duši. A co plámujete k nedělnímu obědu nebo pro duši Vy?