Život následuje přírodu nebo tlumí její "poruchy". Chová se opačně než příroda. Život a příroda jsou spolu ve zpětnovazební smyčce. Teprve jejich "součin" dává smysl. Zpětnovazební vztahy ukazují, že je roven něčemu, co lze nazvat jednotkou.

Součin není výsadou pouze čísel. Vlastnosti součinu má například složení dvou pootočení rovnostranného trojúhelníku kolem svého středu. Bude-li a₀ nulové otočení a a₁ otočení o 180 stupňů, lze "násobit" a₀a₀=a₀, a₀a₁=a₁a₀=a₁, a₁a₁=a₀ apod. Ke každému otočení přitom existuje otočení opačné. Jejich součin vede k jednotce - k nulovému otočení: a₀^-1a₀=a₀, a₁^-1a₁=a₀.

Zatímco příroda a₁ rovnostranným trojúhelníkem otáčí, život a₁^-1 má snahu otáčky vyrovnávat směrem k jednotce a₁^-1a₁=a₀. Je-li přírodou komplexní číslo s=a+ib, životu odpovídá komplexnější 1/s=(a-ib)/(a²+b²). Dohromady s(1/s)=1. Příroda je spíše kumulativní, život proporcionální a prediktivní. Až jejich součin má vlastnosti uceleného konceptu přirozených nebo racionálních čísel.

Zpětnovazební vztahy také ukazují na význačnou úlohu 1/2 v případě nekonečně mnoha poloh otáčení a proměnlivé rychlosti. K jednotkovému součinu přírody a života stačí tlumit pohyby přírody z 1/2. Slovy známého půl oka za oko a půl zubu za zub v případě, že jde o první zkušenost. Není však zřejmé, zda podobné umí i příroda v případě a₁^-1a₀, kdy s ní bude otáčet život.

Udělal jsem z přírody a života algebraický výraz. Výraz představuje "recept" pro obyčejný aritmetický výpočet, jestliže přírodu a život změníme čísly. Otáčející se trojúhelníky jdou hlouběji. Učí "výpočtům" s objekty přírody a života. A ty mi prosím dovolte o víkendu popřát.

P. S.