Počátkem se stala dvě osmidenní polská procesí z let 78-79.

Tehdy proběhlo mé první seznámení se světem, kde biblické události neznamenají doslovnou pravdu, nýbrž představu, kde panuje běžné otevřené kamarádství kněží se ženami a kde se vyskytuje nepřátelství komunistických farmářů vůči poutníkům. Byla to místa v Polsku, odkud mám myšlenku, že přesah Stvořitele představuje mnohem důležitější skutečnost, než faktický průběh stvoření. Myšlenku jsem vztáhnul i na své univerzitní studium. Jakékoliv akademické studium přináší spíše přesah, než formu lepšího "opraváře" nebo lepšího společenského statusu nebo lepších znalostí. Jde o nabývání přesahu, který identifikuje a provází životem. Provází mě dodnes.

Snad proto, že mi myšlenka na přesahy, jenž povzbuzují k představivosti, trvala dlouho a myšlenka, že přesahy o Stvořiteli jsou patrně tím nejlepším, co zatím lidstvo potkalo, mě těší každé dílo, kde lze přesahy nalézt. I z podlahy v kapli na přiložené fotografii. Z ploché šestiúhelníkové dlažby vzniká představa prostoru směřujícího nahoru. Když se přidá účinek světla, jsou vidět čtyři strany světa. Přesah přitom neruší, tvoří se pouze při určitém pohledu, četný jako relativita ve fyzikálním světě někde za čtvrtým desetinným místem.



P.S. Podlaha je z kaple pod hodinovou věží Kláštera Plasy. Za objevení kaple vděčím panu učiteli Zdeňku Bromovi. Děkuju.