V roce 1957, kdy jsem se narodil, spatřilo světlo světa nejpodstatnější druhé vydání jedné z nejúspěšnějších matematických knih historie. Napsal ji matematik George Polya a jmenovala se Jak to řešit (How to Solve It). Kniha ukazuje překvapivě přímou cestu k řešení matematických problémů. Neočekávaně přesahuje i do běžného života.

Jak to řešit spočívá ve čtyřech krocích:

1. Porozumět problému. Dobře určit neznámou.
2. Mít plán, jak problém řešit.
3. Uskutečnit plán.
4. Podívat se zpět, protože je možné, že stejně lze řešit i jiný problém.

K tomuto vydání knihy napsal předmluvu jiný matematik John Conway, který v předmluvě uvádí, že k výuce jakéhokoliv předmětu je nutné, aby mu učitel rozuměl přinejmenším stejně dobře jako studenti. My si to často mírně zlepšujeme na být krok před studenty.

John Conway z předmluvy je známý především svou hrou nazvanou příznačně Život (Life). Jde o buněčnou populační hru, kdy máme mřížku podobnou křížovce a do ní kroužky označíme počáteční populaci. Existuje několik málo jednoduchých pravidel, jak se populace vyvíjí. Například, jednotlivá bytost přežije, když má bezprostředně kolem sebe dvě nebo tři další bytosti a zanikne, když má kolem sebe více než tři nebo méně než dvě. Když má kolem sebe právě tři, tak se narodí nová bytost. Tyto hry ukazují, jak pulzuje život, kdy se populace množí, přežívají nebo naopak zanikají.

Matematik John Conway v dubnu tohoto roku 2020 zemřel na Covid-19. Z pohledu jeho hry je bytostí, pro kterou přestala platit pravidla. Jeho políčko proto zůstane v následující populaci prázdné. Jak to řešit? Protože rozuměl problému, měl plán, jak ho řešit a plán uskutečňoval, zbývá čtvrtý bod. Podívat se zpět, protože je možné, že matematika, kterou obdivuhodně dělali George Polya i John Conway překvapivě pomůže i někde jinde. Třeba v pochopení podstatné souvislosti nebo ve změně původní představy. A to mi prosím dovolte popřát.