Malé částice hmoty nejsou vidět. Pohybují se v mikrosvětě a řídí podle odlišných zákonů než ty, které jsou vidět v makrosvětě. Dlouho se přitom předpokládalo, že tomu tak není. Že v mikrosvětě jsou "slunce", kolem nich obíhají "planety" apod.

V mikrosvětě je budoucí pozice částice neurčitá a je určená pravděpodobností. V makrosvětě lze budoucí pozici spočítat bez neurčitosti. Zkusme dávný předpoklad obrátit a pravděpodobnost mikrosvěta velmi malých věcí zavést do makrosvěta velmi velkých věcí. To lze provést. Přitom dojde k zajímavému efektu. Rovnice takového makrosvěta vyjdou podobné jako u mikrosvěta násobené imaginární jednotkou, tj. odmocninou z minus jedné.

Odmocnina z minus jedné představuje otočení o 90 stupňů doleva. To symbolicky značí, že mikrosvět a makrosvět jsou na sebe kolmé. Proto se pokusme odpovědět na otázku mikrosvět, makrosvět a co další světy? Jsou také pootočené o 90 stupňů doleva? Když by to tak fungovalo, o 90 stupňů doleva by mohl být exaktní svět, kde je soustředěna veškerá informace. Známe ho také jako platonský svět. O dalších 90 stupňů doleva od exaktního světa by mohl ležet stvořitelský svět. Jde o svět, který je již také dlouho předpovězený a o kterém existují spíše jen obrazné představy. O 90 stupňů doleva bychom se vrátili k mikrosvětu tak, jako na následujícím obrázku:


Uvedeným čtyřem světům lze pěkně přiřadit tzv. platonská tělesa. Čtyřstěn odpovídá ohni a ten zase mikrosvětu. Šestistěn reprezentuje Zemi, tedy makrosvět. Dvacetistěn symbolizuje vodu, tedy exaktní svět. Voda stéká do moří a pamatuje vše, s čím se setkala cestou. Osmistěn, symbol vzduchu, potom představuje stvořitelský svět. Průzračný, jasný, všudypřítomný.

Oheň mikrosvěta přechází do makrosvěta. Oheň je v každé malé věci. Ze Země makrosvěta stéká voda do exaktního světa. Voda z exaktního světa se "vypařuje" do stvořitelského světa. A ve vzduchu stvořitelského světa vzniká oheň mikrosvěta. Všechna otočení o 90 stupňů doleva jsou přitom tak hodně magická jako násobení zmíněnou imaginární jednotkou.

Někdy až užasnu, co všechno se vmístí do plochy. Přemýšlel jsem, jestli existuje obraz, ve kterém lze najít všechny čtyři uvedené světy. Navrhuji následující výjev (zdroj painting-planet.com):


Podle apokryfních textů jde o setkání sv. Anny a sv. Jáchyma - rodičů - s budoucí bohorodičkou u Zlaté brány. Autor G. di Bondone a obraz je z r. 1305.

Dovolte mi tedy prosím o víkendu popřát hlubší přemýšlení o ohni, Zemi, vodě a vzduchu, o světech, mezi kterými lze přecházet pomocí imaginární jednotky a o pohledech na plochu, kam se všechny vmístí.