Domov tradičně spojujeme se slovy kouzlo nebo přitažlivost nebo stesk. K domovu řadíme místo, krajinu, les, stromy, kopce, dům, blízkou osobu, velké prvočíslo, vzdálenou hvězdu ...

Domovem Země je oběžná dráha kolem Slunce. Domovem sluncí galaxie. Domovem rozumu a duše je člověk. Domovem čísel je číselná osa. Domovem proměnné x je rovnice ax=b. Domovem spravedlnosti je zákoník. Domovem metafory jazyk. Domovem abstrakce je myšlenka.

Má domov přes uvedená rozrůznění svou rovnici? Ano, může mít: domov + (-domov) = 0. Odečtením domova od domova dostaneme prázdno, nic. To, že je v rovnici zavedený inverzní domov, který zruší ten pravý, vypravuje o domovu, který je prázdný. A tím také o dvakrát inverzním domovu -(-domov), který mi dovolte Vám popřát, protože nevylučuje žádnou jinou pozitivní vlastnost.

Intuice říká, že domovem může být také abstrakce. Domov, kterého se nelze dotknout. Přesto je skutečný jako je na této úrovni skutečná i matematika. Domov představuje myšlenku, která existuje v podobě klidné procházky krajinou. Teprve potom, když myšlenkovou abstrakci domova bereme vážně a zacházíme s ní jako se skutečnými věcmi, jsme šťastní.

Domov a jeho rovnice proto značí pouto. Kdo má schopnost tvořit takové pouto jistým způsobem chápe uspořádání světa. Hajme proto rovnici domova před mocenskými rozhodnutími (jak se z nedávné historie dovídáme a měli bychom vědět daleko více) nebo únavou z všelikých příkoří slovy renezančního filozofa. Každá individuální rovnice domova je totiž vědění patřící mezi dobré věci. Navíc vědění přírodní, které získáváme pomocí svých běžných schopností.