Snažím se o výuku tak, aby studenti byli lepší než já. Stejně jako předtím, mívám ze svých 100 studentů v současném zimním semestru radost. Ať už v týdnu tvořili částicové systémy ve virtuální realitě nebo konečné automaty ve vyčíslitelnosti.

Na věci kolem se lze dívat informatickým pohledem. Mají svůj "frontend", tedy konec, který vidíme a "backend", tedy konec, co je za, na druhé straně. Frontendem je například usměvavý obličej, webová stránka, odmocnina ze dvou napsaná na chodníku nebo virtuální svět. Backendem potom, jak se při úsměvu cítíme, webový server, který stránku provádí, postup výpočtu odmocniny ze dvou nebo masivní operace s čísly v případě virtuálního světa.

Lepším než já mám na mysli frontend, tedy usměvavější obličej, znalost delšího rozvoje odmocniny ze dvou, lepší weby nebo propracovanější obsahy virtuálního světa. Lepší frontend vede k lepšímu backendu. A nutnou podmínkou k lepšímu životu je právě lepší backend odmocniny ze dvou.

Obrázek níže vlevo zobrazuje starou babylonskou tabulku (někdy 1 700 let př.n.l.), na které je klínovým písmem zapsán přesný odhad hodnoty odmocniny ze dvou. Vedle vpravo je model skutečné vázy. Zatímco vázy jsou ve společnostech trvale přítomné od babylonské doby, s odmocninou ze dvou je to jinak. Pokaždé se na čas vynoří, aby se poté na 1 000 let ztratila. Když se vynoří, tak se zdá, že současně s lepším životem.

Listopad se k tomu hodí. Vzal jsem proto kytici růží, dal do vázy a položil vedle babylonské tabulky. Jako poděkování nositelům moudrosti nebo lépe láskyplného hledání moudrosti od počátku světa, díky kterým se odmocnina ze dvou pravidelně vynořuje. A poděkování také studentům lepším než já a jejich snaze, aby byla nadále na obloze vědění vidět. Aby se měli lépe i ve složité digitální společnosti.

Začal jsem učit naplno někdy před 10 lety po dlouhých letech praktického výzkumu a vývoje, abych podpořil frontend odmocniny ze dvou v podobě jejího jasu. A ten mi prosím dovolte o víkendu popřát. A nemám vůbec na mysli lesní paradox našeho listopadu 1989, kdy dospělé komunistické hřiby zadupou své mladé a potenciální.