Abychom poznávali, popisujeme prostor ve kterém žijeme třemi vzájemně kolmými přímkami procházejícími jedním bodem. Život, atomy, molekuly, planety ... nejsou pravděpodobně možné jinde než v prostoru, ve kterém převládají tyto tři rozměry. Proč zrovna tři? Proč ne třeba dva, čtyři nebo osm?

Abychom žili, potřebujeme v trojrozměrném prostoru součty. Evidentně se jim tady daří. Živá i neživá příroda jsou nějak dané algoritmické součty. Podobně lidé jsou algoritmickými součty vody a dalších látek. Voda je součtem molekul, molekuly atomů, atomy jader a elektronů ... Přitom jde o součty mnoha členů, které se zdají být rozumné. A výsledek bývá docela pěkný na prohlédnutí nebo žití. Proč zrovna ve třech rozměrech a součty rozumné? Neznáme, zda jsou takové součty tvořeny konečným počtem členů. I když nekonečný počet členů také nemusí být na závadu. Nekonečná řada má totiž konečný součet, když se její členy dostatečně rychle zmenšují. Příkladem může být 1 + 1/9 + 1/25 + 1/36 + 1/49 + ... = Pi²/8. Jak prosté tři rozměry eliminují nerozumné součty? Třeba takové jako 1+ 2 + 3 + 4 + 5 + ..., jejichž součet je nekonečno?

Abychom objevovali, potřebujeme součty rozkládat na jednotlivé členy. To mohou být opět součty, které potřebujeme rozložit. Jdeme třeba kolem podzimní kaluže vody. Je součtem kapek. Snažíme se z toho součtu zjistit, jak silně nebo kolikrát pršelo a odkud tam voda přitekla. Taková informace je někde v součtu silně zašifrovaná, pokud tam vůbec je. Půjde ji dostat ven? Podobně jako členy řady výše z jejího součtu. Ano, rozkládat vesmírné součty je obecně těžký problém. Ale pro to, abychom vysvětlili ty tři převládající rozměry to stojí za to. Nebo jsou všechny ty součty jen jejich rozmarným projevem?

Tak Vám přeju, ať již žijete s nějakým pohledným a inteligentním "součtem" nebo se ho chystáte potkat, nerozkládejte ho na členy. Může to být těžké i nemožné. Myslete raději na budoucnost vlastního součtu a společně ke svým součtům spokojeně něco přidávejte. A rozmarné tři rozměry respektujte.