Tímto způsobem se v některých jazycích vyjadřuje neobyčejné potěšení nebo štěstí. Jde však o skutečné štěstí nebo to může být i jinak?

Přijměme výklad, že jsme šťastni, pozorujeme-li z povzdálí vnější projevy pozemských systémů. To může přinést potěšení, neboť z vnějšku nemusíme dobře odhadnout jejich skutečnou vnitřní složitost. Teorie systémů pracuje s tzv. pozorovatelnými systémy, u nichž můžeme vnitřní složitost z vnějších projevů jednoznačně určit. Pozemské systémy jako lidé, ekonomické systémy, přírodní systémy ... pozorovatelné v tomto smyslu nebývají. Jejich vnitřní složitost je vyšší, než můžeme z vnějšku odhadnout.

Takový druh štěstí je tedy založen na jistém ochuzení. Jsme-li šťastni, mohou nám uniknout různé složitosti. Na druhé straně, pronikání do složitostí posiluje a rozvíjí naši inteligenci. Jsme-li o složitost ochuzeni, nemůže být vyživována ani naše inteligence. A konečně ani naše štěstí, když nějakou složitost odhalíme.

Ocitáme se tak v situaci, kdy "Být nad Měsícem" znamená štěstí a přesto to nemusí být štěstí. Z tohoto pohledu můžeme např. usoudit, že Bůh nemůže být jenom nad námi. Zároveň však nemůže být pouze mezi námi, neboť by nebyl šťastný. Tak nezbývá než řešení, že je současně nad námi i mezi námi. Pro člověka je zřejmě přirozené tento vzor napodobit.

A tak, až Vám bude někdo přát pobyt nad Měsícem nebo inteligenci, mějte prosím na paměti, že může jít o taktiku maskovací. Ode dneška totiž víme, že být nad Měsícem a současně inteligentní je správná a žádaná možnost. Tu Vám přeju v hojné míře. A je přece jenom dobré, že nejsme pozorovatelné systémy. Můžeme se totiž nepozorovaně přiblížit k nějakým obecným principům, jimiž se složitost řídí. A k tomu zase potřebujeme často pobývat nad Měsícem.