Milý příteli kardinále,

odpovídám na Tvou prosbu napsat o vztahu vědy a náboženství a také o názoru, že náboženství "zpomaluje" vývoj vědy a společnosti. Náboženství pro mě znamená zpětnou vazbu (religio). Čím více se odchylujeme, tím častější impulsy k "opravě" vysílá. Ty se snaží odchylku zmenšit. Studoval jsem působení takové proporcionální zpětné vazby pro tři případy: společnost se v čase nevyvíjí, společnost se v čase vyvíjí rovnoměrně a vývoj společnosti se v čase kvadraticky zrychluje.

Pokud je společnost slabá a statická v čase, jen silná zpětná vazba, tj. silné náboženství, dokáže takovou společnost řídit tak, aby držela svou úroveň. Naopak, pokud je taková společnost silná, stačí slabé náboženství. Pokud je však společnost dynamická a vyvíjí se rovnoměrně v čase, náboženství již společnost neřídí, ale stabilizuje. To je podle mého mínění důležitější role, než řízení. Tlumí totiž výkyvy společnosti při přechodech na vyšší úroveň a brání nestabilitám.

Pokud se společnost vyvíjí kvadraticky v čase, což postmoderní společnost v některých ohledech splňuje, samotné náboženství nestačí. Ke stabilizaci je současně nutné vidět dopředu. Vím, že se snažíš být vepředu, není to však stejné jako vidět dopředu. To v současné době umí věda. Má modely, které mohou vidět dopředu v čase. Stabilizovat společnost v tomto případě znamená spojit účinek náboženství (opravovat současnost) a vědy (vidět dopředu). Nahradit náboženství vědou přitom není dobré řešení, neboť věda sama jako vidění dopředu nemá potřebný stabilizační účinek.

Nyní Tě snad neudiví nadpis mého dopisu. Ano, usuzuji, že spojení účinku vědy a náboženství bude mít na postmoderní společnost dobrý vliv.

S úctou Tvůj matematik