Na tisíc středoškolských studentů poslouchalo v Reno respektované vědce. Na panelu s osmi laureáty Nobelových cen mohli položit libovolnou otázku. Otázky byly typu "Jak předpovídáte, ze ekonomická krize změní obsah vědy?" (odpověď: vědu bude třeba více financovat) až k otázce "Máte umělecké sklony?" Ukázalo se, že někteří nobelisté píší poezii o hvězdách nebo třeba i kovbojích.

Jeden student se zeptal, co myslí, že bude hlavní obnovitelnou energií budoucnosti. Bez váhání všichni svorně odpověděli jednoznačně "Solární." Nobelisté se opřeli o skutečnost, že všechny energie pocházejí ze slunce. Také fosilní paliva. L. Lederman (fyzika, 1988) to rozvedl dále tím, že řekl: " Dokonce důležitější než změna energie je změna životního stylu. Schopnost řídit 10 mil, abych koupil chleba, se změní. Potřebujeme kola, brusle, zkrátka dělat věci více energeticky nezávislým způsobem."

Nobelisté také vtipkovali o spolupráci, tvořivosti a fantazii a jejich úloze ve vědě. Uváděli historky o slepé cestě ve výzkumu a schopnosti poznat a přijmout špatnou cestu. Jde o důležitou součást vědy. Snažili se také zprostředkovat studentům poznání, že neexistuje žádná specifická cesta k vědecké velikosti.

Hovořil jsem potom se studenty a říkali, že diskusi skutečně prožívali. Byli překvapeni a motivováni poznáním, že nobelisté jsou normální lidé. Ovšem brilantní.