Jako oltář obrácený k východu vyhlíží nové slunce, tak i já, lidský druh, hledám odpověď. Je možné současně věřit v matematiku i v lidskou duši? Matematika je přece přísně logická, racionální, zatímco víra v duši a tedy i víra v život po životě svým způsobem iracionální. Z hlediska vědy a moderního vzdělání pro ni nejsou racionální argumenty. Někteří vědci dokonce předpokládají, že v příštích několika stech letech budou vzdělaní lidé věřit, že není žádná duše a tedy ani žádný život po životě.

Můžeme uvažovat, že na jedné straně je krásná a adaptivní matematika a jak tvořivě se v příštích stech letech rozvine a na druhé straně jsme silní a pevní, že nám iracionalitu žádný učenec nevezme. Přesto je tu klíčová otázka, zda může moderní vzdělání, tedy vzdělání založené na přísně logické argumentaci, zmírnit naši iracionalitu. Zdá se totiž, že nemůže, že míra iracionality není závislá na stupni vzdělání. Že i vysoce moderně vzdělaní lidé věří v život po životě. Přitom jde o protismyslové počínání, neboť vzdělání je vesměs vedeno čistě racionálními cestami.

Vypadá to, že někde v podzemí lidské duše jsou ukryta všechna reálná čísla: racionální i iracionální. Oboje v hojném počtu, jak je reálným číslům vlastní. A že vzděláním těch iracionálních neubývá. Že vzdělání neproniká do podzemí lidské duše. A možná nikdy nepronikne. V podzemí se však díky reálným číslům ukrývá následující vlastnost. Na "dohled" od iracionálních čísel jsou čísla racionální. A to by mohla být i odpověď na mou otázku. Věřit v matematiku, vědu a vzdělání, které budou hledat racionální na dohled od iracionálního a věřit v lidskou duši, která bude hledat iracionální na dohled od racionálního. Slunce vychází. Pro matematiku i duši. Pro Vás. Je na dohled. Na dohled vědeckým a technickým postupům. Na dohled duši.