Petr Minařík

24. 02.

Proč Romanům nemůže dát Klaus milost

Petr Minařík Přečteno 8805 krát

Dva čeští výtvarníci se shodnými křestními jmény a společným osudem. Za vizuální zásah do veřejného prostoru a následně tvrdošíjné trvání na skutečnosti, že jednali správně, dostali nepodmíněné tresty vězení. Jen několik týdnů. A samozřejmě se jim dostalo povzbuzení od české veřejnosti a médií.

Ptát se, jak je možné, že v roce 2012 má někdo nastoupit nepodmíněný trest za výtvarný projev, je holý nesmysl a ztráta času. Na stole leží příběhů a kauz, v jejichž světle je tato nespravedlnost sice obludná, ale principiálně je to legrace – například ve srovnání s případem Rampula, kvůli kterému dokonce padne Pospíšil, abychom zmínili aspoň dvě jména postav ze seriálu Synové a dcery Václava Klause.

Naši výtvarníci si své tresty odsedí, protože nemají jinou možnost. Tedy jakési hypotetické možnosti tu jsou. Jednou by byl exil v JAR, kde by ale museli požádat nejen o azyl, ale nejspíš i mecenášskou záštitu tamních krajanů, kteří to naopak s českou justicí zase tak zlé nemají. Zatímco s našimi tam by se možná domluvit dalo, druhá varianta je z říše sci-fi: prezident republiky, toho času Václav Klaus, by jim musel udělit milost.

Politiků s imunitou a nedotknutelných soudců se po republice prohánějí smečky, můžou téměř cokoliv a prezident republiky je nepochybně přesvědčen, že je to standardní a musí to tak být. On prezident republiky má rád politiku, to by byla jediná šance ho nějak přesvědčit, že ti dva odsouzenci jsou spíše politickými exponenty než výtvarnými umělci, jenže to nepůjde snadno. Král Hradu se v umění vyzná, má na to čuch a hned zavětří, když se nějaký umělec, novinář či duchovní vydává za politika. Jistě, v případné žádosti k rukám Hradu by bylo lze formulovat, že výtvarný projev je jen forma vyjádření politického názoru a přesvědčení. To by chápal a měl by i pochopení. Náš první muž má ovšem na politický projev skálopevný, tedy automaticky konzervativní názor. „Slovo se stává politické, když ho vysloví člen politické strany, skupiny napojené přímo na politickou stranu či zájmy politické strany, popřípadě a mimořádně osoba, která sice není členem ani kandidátem politické strany, ale k některé politické straně se otevřeně a explicitně hlásí.“ Tak nějak by to mohlo být zformulováno v nové ústavě, kterou už nebudou poznámkovat ti směšní darmožráči z Brna.

Václav Klaus nemůže udělit milost za občanský postoj, protože takový postoj považuje ve své podstatě za škodlivý a nebezpečný. A nejde o pravici a levici. Kdyby jeden z výtvarníků byl členem SPR-RSČ nebo Komunistického svazu mládeže, pohlížel by na ně Klaus stejně. Jemu se líbí členové politických stran, teprve pak si vybírá konkrétní kousky. Bohužel, on je opravdu kontinuálním a myšlenkově uzavřeným prezidentem, na kterém se těžko hledají chyby, funguje přesně tak, jak jsme si ho v továrně na prezidenty objednali. Na jakékoliv reklamace je pozdě. Snad pro oba Romany bude vězení povzbuzením do další práce a nás, co si nechají líbit Rampulu a jiné seriálové figury, ať vezme čert

09. 02.

Lze dávat góly, i když po hřišti běhá Gorila

Petr Minařík Přečteno 3263 krát

Politickým Slovenskem těchto dní zmítá spis Gorila, který sice na hodně stranách, ale zato vcelku přehledně mluví o tom, kdo všechno z politiků se zapletl. Je to ostuda jako Brno a na celou kauzu se dá dívat i jako na televizní reality show. V principu jde o to, jestli v tom jeli úplně všichni, anebo se objeví pan čistý, kterého už jenom fakt, že nechodil do konspiračních bytů, netelefonoval si s mafiány a velkopodnikateli z finančních skupin, katapultuje do velkého volebního finále. No, nejspíš to asi dopadne stejně jako v každé pořádné reality show, totiž že vyhraje ten nenápadný, který se tváří, že s tím nemá nic společného, a nechá své spoluhráče v klidu povraždit…

Gorila převrátila současnou slovenskou politiku na hlavu. Doopravdy stojí za to tento kanál sledovat, protože zvraty v denním vysílání od Dunaje jsou neuvěřitelné. Sebevraždu například spáchala jedna z nadějí pro normální lidi (říká si vynalézavě Obyčejní lidé), ale nedalo se nejspíš jinak, protože její lídr se definitivně propadl pod práh soudnosti. Jen opět škoda, že je to voda na mlýn těm, kteří o projektu Obyčejných lidí a nezávislých osobností dávno říkali, že jsou to amatéři a že takhle se politika nedělá. Politika se teď tedy bude zase dělat pěkně po staru, tak jak se o tom ostatně píše v oné Gorile.

Ale nejsou na světě jen samé prohry, občas se i něco podaří. Hektické dění v Bratislavě a zbytku Slovenska trošku zastínilo skutečnost, že Iveta Radičová, premiérka v demisi s podporou maximálně sebe samé, udělala klíčový krok. Omluvila se rodině bývalého prezidenta Kováče za odvlečení Kováče juniora v kufru auta do Vídně a hlavně příbuzným podnikatele Roberta Remiáše, který v časech mečiarismu zaplatil za politiku vlastním životem. Už předtím se Iveta Radičová omluvila i Hedvice Malinové, Maďarce žijící na Slovensku, kterou nejprve fyzicky napadli nějací ubožáci, aby ji pak slovně napadl předseda vlády a prohlásil o ní, že je lhářka. Ten předseda vlády, který je teď v opozici a tiše se usmívá na Gorilu, protože za něj dělá jeho práci.

Omluvy jsou někdy málo, platí to i v tomto případě, ale je to lepší než nic. Kdyby k tomu ještě paní premiérka Radičová přidala omluvu nevinně odsouzeným z kauzy zavražděné Ľudmily Cervanové, a to se ještě dá stihnout do voleb, pak by nepochybně tato vládní mise měla smysl. I když venku řádí Gorila, dají se dělat malá gesta slušnosti, která mají možná ve výsledku větší smysl než odpověď na otázku, jestli se mezi slovenskými politiky (a pro ty naše to nepochybně platí stejně) najde jeden čistý.

Archiv článků: únor 2012

Proč Romanům nemůže dát Klaus milost

Lze dávat góly, i když po hřišti běhá Gorila

Blogeři abecedně