Petr Minařík

31. 10.

Babiš jako naděje pro ČT

Petr Minařík Přečteno 4147 krát

Skupinu MAFRA, která vydává tzv. nejserióznější noviny (MF Dnes) a jejich suplement, jehož největší, resp. jedinou hodnotou je jeho název (Lidové noviny), koupil Andrej Babiš. Respekt a Hospodářské noviny zase skrze vydavatelství vlastní Zdeněk Bakala. Pak je tu bizarní postavička pana Soukupa, který má televizi s Vladimírem Železným (Barrandov) a nějaké časopisy (Týden, Instinkt). To konečně všichni víme.

Andrej Babiš podniká souběžně v pečivu i chemii, nezdá se mu špatné ani to, že současně vlastní mediální impérium (v našich podmínkách to ovšem zní legračně) a politickou stranu. Ta se díky před- (a po-)volebnímu duelu moravských kluků Slávka a Michala stala hlavní politickou entitou této země, ačkoli hnutí ANO nemá s politikou vlastně naprosto nic společného; dalo by se tvrdit, že jde o názorově nejrozkročenější společenství od slavných časů Charty 77, dotažené k absolutnu: společný nepřítel je ten, který je vně.

Taktik, jak se vyrovnat s vlastníkem, a to z hlediska redakce i čtenářů, jsme neviděli mnoho, zatím žádnou uspokojivou.

Zatímco MAFRA ve svých titulech „bojuje“ s aktivním seniorem, kterému z úspor zbylo i na noviny, tak, že pod každý článek uvádí místopřísežně: všechno, co držíte v rukách, vlastní ON, pak Respekt prostřednictvím editorialu svého šéfa naopak vzkazuje, že o uhlobaronismu psát nebude, protože fandit šéfovi je ekl.

Jistě, nejkrásnější by byl svět bez Babiše a Bakaly v médiích, ale to nemají v programu ani komunisti, takže na tu představu zapomeňme. Udržitelnou cestou, která by nastavila systém vztahu majitele a redakce, není kodex od Karla Hvížďaly, ale dobrovolná samoregulace, která se majiteli může vyplatit „jen“ zvýšením prestiže.

Regulace médií u nás nefungují, radní veřejnoprávního rozhlasu a televize jsou ve sněmovně odhlasováni podle stranického klíče – ale třeba by právě soukromá média mohla nastavit laťku, která by se stala vzorem.

Asi se to nestane, ale co kdyby přece jen… O Babišovi ani Bakalovi nebudou psát novináři z jejich vlastních mediálních skupin, ale důvěryhodní novináři, které vybere rada osobností, jež bude navržena vydavatelem, a to nikoliv podle jmen, ale podle funkcí. V takové radě by měli místo rektoři, biskupové, předsedové vědeckých, kulturní a jiných organizací. Klíč už by se našel. Ano, šlo by o nežurnalisty, u kterých by ale bylo lze předpokládat, že jsou schopni vybrat kvalitní profesionály a dobře je zaplatit (to by šlo pochopitelně na vrub Babiše a Bakaly).

Model tiskových (a kéž i televizních a rozhlasových) rad, v nichž by seděla parta soudných osobností, nikoli lidé na odpočinku (bez ohledu na věk), kteří čekají na esemesku z daného sekretariátu, to už by byl bonus k nezaplacení.

24. 10.

Vyhodím hlas pro Zelené, ale Blažek je největší básník

Petr Minařík Přečteno 4223 krát

Tyhle volby nejsou pro slabší povahy. Kardiaci by měli sledovat nanejvýš dětské zprávičky na ČT :D, pokrytí je skoro stoprocentní.

Absurdit bylo kolem voleb vždycky dost. Lidé se vymezovali vůči Paroubkovi (ten muž s bradavicí), který byl lídrem opozice, házeli po něm vajíčka, jako by za něco mohl. Voliči akceptovali Věci veřejné, ačkoliv se předem psalo, že jde o záchranný kruh pražské ODS napojené na její nejtemnější proudy, tedy s vědomím, že i naše fantazie je omezená a ve skutečnosti je i Hrdlička (resp. Rittig) jen ovečkou mnohem významnějšího pastýře. Husarský kousek Miroslava Kalouska, který dal vzniknout lidovcům s aristokratickou tváří (tedy volitelným mimo východní okruh republiky), nezastavil ani emotivní chlap s gulama, který s valašskou bodrostí prásknul projekt vytvoření lidštější pravicové strany. Sám Topolánek byl následně rituálně obětován za rozhovor (záminka), ve kterém upřímně vysvětloval, že pro něj je teplouš jako Žid, nedělá žádný rozdíly. Po něm se své druhé šance chopil další Moravan, tentokrát i katolík, který se alespoň v politice šťastně seznámil, rozvedl, oženil a snad spolu žijí dodnes (mimochodem této love story vděčíme za předčasné volby).

Přece jenom dřív to mělo nějakou svoji osvědčenou logiku; letos i staří cyničtí harcovníci musejí být rozhozeni, tápat v nabídce a podléhat bludům. Pozor, nejde o vtip: najdou se v této zemi poměrně inteligentní lidé, kteří jsou ochotni volit stranu, která má v čele agenta StB. Důkazy, že nejde o byvší pomatence od republikánů či kremličkovců: profesor Zlatuška, někdejší rektor Masarykovy univerzity, diplomat a herec Martin Stropnický (neplést se synem, tam by to bylo pochopitelnější) a další – to bezesporu jsou lidé úspěšní profesně, a člověk si donedávna myslel, že mají i nějakou schopnost rozeznávat světlo od tmy. Není tomu tak.

Ale co my, kteří nemáme ani za mák jejich talentu a inteligence? Jak my si máme správně vybrat? Nejde to! Všichni budeme zítra a pozítří volit z jakéhosi koktejlu padesáti odstínů šedi: zdánlivě perverzní a mírně vzrušující, popravdě nuda, dvacet stran dialogů a zas nuda.

Nejsem ničím mimořádný, taky si nevím rady. Volil bych klidně Kalouska, ale vadí mi ta hra s Karlem Schwarzenbergem. Je mi Karla líto, vodí ho jako pouťového medvěda, politický talent neměl nikdy, jeho role před rokem 1989 je ovšem dodnes nedocenitelná. Mám kroužkovat Sobotku? K čemu to bude? Až bude Sobotka v nouzi, už vidím, jak se za něj do ringu půjde bít Špidla s Dienstbierem (u druhého to není vůbec jisté), to bude na Haška pěkně silná váha. A navíc Sobotka je funkcionář od kosti, když na to přijde, tak se dohodne, nemůže za to, byl tak vyroben. Volit sociální demokraty je volba pro Zemana, inspirativního glosátora, pokud je v kárované košili na člunu uprostřed divokých vod adoptované Vysočiny. ANO nemá problém jen s guru z StB. Jejich přemýšlení není vzdáleno proudům, které daly vzniknout fašismu; stavovské strany jsou největší zlo. Úsvit se k fašismu hlásí otevřeně, to je bod, ale příliš malý, než aby je bylo lze brát vážně.

Politologicky je to nonsens, ale rozhoduji se mezi dvěma „trpasličími stranami“, konkrétně Stranou zelených a ODS. U nás na Brněnsku kandiduje Petr Fiala, trošku studený čumák, ale nevídaná figura. Jestli je dobrý politik, se ještě ukáže, až ho po volbách udělají předsedou, protože ani hodná knihkupkyně, ani ten od Dlouhého to být nemůže; hodit to Fialovi, nestyděl bych se. Esteticky je mi ale blíž brněnská dvojka, kabaretiér a bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Jedna z nejpodceňovanějších osobností českého veřejného života. Je chytrý, dokonale ovládá politické řemeslo, má neskutečný humor a je básníkem. Nevolit ho je přímo hřích.

Hřeším už však od osmnácti, nepoučil jsem se a zase vyhodím svůj hlas Straně zelených, která dlouhodobě buduje obraz své neviditelnosti, nepracuje s lídry, které má k dispozici (co by udělala tvář Elišky Wagnerové vedle no-namů na recyklovatelných letačcích?), je neakční atp. Se zelenými letos nejdu vyhrát srdcem, ale prohrát rozumem. Zelení nejsou alternativou jen vůči Babišovi s Okamurou, ale vůči celému politickému spektru Česka. A až budou moji vnuci čerpat z osmého důchodového pilíře, třeba se ve škole bude zrovna probírat, že v roce 2013 to málem vyšlo.

Archiv článků: říjen 2013

Babiš jako naděje pro ČT

Vyhodím hlas pro Zelené, ale Blažek je největší básník

Blogeři abecedně