Skupinu MAFRA, která vydává tzv. nejserióznější noviny (MF Dnes) a jejich suplement, jehož největší, resp. jedinou hodnotou je jeho název (Lidové noviny), koupil Andrej Babiš. Respekt a Hospodářské noviny zase skrze vydavatelství vlastní Zdeněk Bakala. Pak je tu bizarní postavička pana Soukupa, který má televizi s Vladimírem Železným (Barrandov) a nějaké časopisy (Týden, Instinkt). To konečně všichni víme.

Andrej Babiš podniká souběžně v pečivu i chemii, nezdá se mu špatné ani to, že současně vlastní mediální impérium (v našich podmínkách to ovšem zní legračně) a politickou stranu. Ta se díky před- (a po-)volebnímu duelu moravských kluků Slávka a Michala stala hlavní politickou entitou této země, ačkoli hnutí ANO nemá s politikou vlastně naprosto nic společného; dalo by se tvrdit, že jde o názorově nejrozkročenější společenství od slavných časů Charty 77, dotažené k absolutnu: společný nepřítel je ten, který je vně.

Taktik, jak se vyrovnat s vlastníkem, a to z hlediska redakce i čtenářů, jsme neviděli mnoho, zatím žádnou uspokojivou.

Zatímco MAFRA ve svých titulech „bojuje“ s aktivním seniorem, kterému z úspor zbylo i na noviny, tak, že pod každý článek uvádí místopřísežně: všechno, co držíte v rukách, vlastní ON, pak Respekt prostřednictvím editorialu svého šéfa naopak vzkazuje, že o uhlobaronismu psát nebude, protože fandit šéfovi je ekl.

Jistě, nejkrásnější by byl svět bez Babiše a Bakaly v médiích, ale to nemají v programu ani komunisti, takže na tu představu zapomeňme. Udržitelnou cestou, která by nastavila systém vztahu majitele a redakce, není kodex od Karla Hvížďaly, ale dobrovolná samoregulace, která se majiteli může vyplatit „jen“ zvýšením prestiže.

Regulace médií u nás nefungují, radní veřejnoprávního rozhlasu a televize jsou ve sněmovně odhlasováni podle stranického klíče – ale třeba by právě soukromá média mohla nastavit laťku, která by se stala vzorem.

Asi se to nestane, ale co kdyby přece jen… O Babišovi ani Bakalovi nebudou psát novináři z jejich vlastních mediálních skupin, ale důvěryhodní novináři, které vybere rada osobností, jež bude navržena vydavatelem, a to nikoliv podle jmen, ale podle funkcí. V takové radě by měli místo rektoři, biskupové, předsedové vědeckých, kulturní a jiných organizací. Klíč už by se našel. Ano, šlo by o nežurnalisty, u kterých by ale bylo lze předpokládat, že jsou schopni vybrat kvalitní profesionály a dobře je zaplatit (to by šlo pochopitelně na vrub Babiše a Bakaly).

Model tiskových (a kéž i televizních a rozhlasových) rad, v nichž by seděla parta soudných osobností, nikoli lidé na odpočinku (bez ohledu na věk), kteří čekají na esemesku z daného sekretariátu, to už by byl bonus k nezaplacení.