Petr Minařík

17. 07.

Vzpoura zkratek

Petr Minařík Přečteno 6033 krát

Do čela brněnské fakulty architektury byl zvolen Rostislav Koryčánek. Muž s dobrou pověstí, elánem a erudicí. Má být děkanem. Popravdě jsem donedávna netušil, jak děkan ke své funkci přijde. Bylo mi to jedno. Ať si akademici rozdávají funkce dle libosti a nám středoškolákům dají pokoj. Spoléhal jsem na tzv. nezávislost vysokých škol. Teď už vím víc, než jsem kdy potřeboval vědět. Informace ze suchopárného světa „od katedry k lavici a zpět“ se šíří sociálními sítěmi, ze kterých to přebírají poslední žijící printová média
.
Točil jsem s televizním štábem o zvoleném, ale nejmenovaném děkanovi architektury Rostislavu Koryčánkovi. Nápaditě jsme si stoupli ke dveřím fakulty, aby za námi zářil nápis Fakulta architektury; časy, kdy se za takovou obrazovou doslovnost i na Nově vyhazovalo, odešly s Vladimírem Železným. Než se cokoliv odehrálo, vykutálel se ze dveří muž kolem padesátky. Samozřejmě, mohl to být kdokoliv, instalatér, bytař na obhlídce objektu nebo vrátný. Podle suverénního zájmu o věc to ale byl zdejší pedagog. Ptal se, co točíme a proč. Televize je mrtvé médium, každý zájem potěší. (Zvlášť když ti nejstarší žijící kolegové vyprávějí o časech, kdy přijeli třeba do Gottwaldova a místní pracovníci národního výboru zabili prase a na noc i poslednímu nosiči káblů dali do postele dceru, popřípadě zachovalou novomanželku. To už dnes zní jako Černá sanitka, přičemž znám kolegy, kteří přísahají na bleskovou smrt celé své rodiny, že opravdu jezdila a houkala.)

Pedagog mi ozřejmil, aniž jsem se ptal: „Média celou záležitost zbytečně nafukují, je to interní záležitost.“ Zeptal jsem se, jestli by neměl být děkan, který byl zvolen, i jmenován. „Dvakrát se už v Česku stalo, že když byl zvolený děkan nekompetentní, že ho rektor nevyjmenoval.“
„Je tedy nekompetentní celý systém voleb akademických pracovníků, když demokraticky zvolí kandidáta, zřejmě nejlepšího dle svého kolektivního uvážení, ale ten je zpochybněn těmi, kteří právo volit nemají? Kdo by tedy měl rozhodovat? Podle čeho se má rozhodovat rektor? Podle stanoviska volitelů, anebo těch, kteří nevolí, ale chtějí rozhodovat?“ snažil jsem se doptat.
„Pane, to budou tlaky, které jsou z Prahy, závidí nám naši fakultu,“ řekl pedagog a já si uvědomil, že jsem skočil na lep nějakému vrátnému, instalatérovi nebo bytaři na obhlídce, který se jen vydával za pedagoga fakulty architektury.

Děkanem fakulty architektury byl zvolen Rostislav Koryčánek. Muž, který má dobrou pověst a za sebou slušné profesní výsledky. Parta těch, kteří ho v čele fakulty nechtějí a kteří argumentují profesními a akademickými nedostatky zvoleného děkana, vyhrožuje, že odejde ze školy pryč, když rektor VUT, pod které fakulta spadá, Koryčánka jmenuje. A neodejdou sami. Odejdou s nimi zkratky před jmény, kterými se pyšní. Nevím, oč jde, doc je nejobyčejnější přípona wordového souboru, zkratku prof. nečtu vůbec, ale zřejmě mají tyto zkratky neobyčejnou sílu. S jejich odchodem škola může přijít o akreditaci, přesněji ‒ zkratky tím vyhrožují. Zkratky jsou nejcennější kapitál odpůrců, to, oč se mohou opírat, čím můžou vyhrožovat.

Brněnská fakulta architektury se zapsala do dějin českého veřejného života v roce 1989, když studenti nařkli komunistického pedagoga z toho, že je komunistický pedagog. Byl soud, který trval dvacet let, než se prokázalo, že komunistický pedagog je komunistický pedagog. Nejnovější vzpoura zkratek snad nebude mít tak dlouhý život. Byl-li někdo oprávněně zvolen, měl by být jmenován, i kdyby se zkratky na hlavu stavěly. Kdo povede fakultu architektury, je odborná záležitost, do které nám středoškolákům nic není, ovšem některé procesy zvrátit nemůžou ani zkratky. Brněnská fakulta architektury, občané města Brna a jeho téměř desetimiliónové okolí si zaslouží, aby se škola profilovala v celých větách… dobře, i v těch suchopárných akademických souvětích. Zkratky vět a myšlení na akademickou půdu nepatří.

11. 07.

Nový satirický portál Go to Brno

Petr Minařík Přečteno 6161 krát

Před lety se občanští aktivisté z Brna semknutí kolem aktivisty Matěje Hollana (což je velké zjednodušení, ale koho zajímají fakta) zmocnili domény zitbrno.cz. Projekt Žít Brno byla magistrátem zaplacená strategie, která měla město na kraji Česka i Moravy proslavit v celém světě; chybělo jen zaregistrovat si web, jenže magistrát na to pozapomněl, což se v křemíkovém světě neodpouští. Radní se cítili ukřivděni, satira houstla a pražská kavárna dostala přesně to, co si léta marně objednávala: potvrzení pravdy o městě na druhém konci D1.

Žít Brno je občanská iniciativa, která jde letos do voleb, což je jediné správné a rozumné východisko. Konec zábavy, je třeba prokázat, že kritiku lze proměnit v smysluplné politické kroky. Uvidíme na podzim, jak to dopadne.

Jenže úspěch iniciativy Žít Brno, která to město v zatáčce u věčně nepřesunutého nádraží skutečně proslavila, se zalíbil i městu Brnu. Konkrétně příspěvkové organizaci Turistické informační centrum. Nikdy jste o té organizaci zřejmě neslyšeli, rozhodně ne jako turista či návštěvník města Brna. Sláva organizace na tři písmena (TIC) není polní tráva, jde o záři fundamentální, existenciální.

Tak tedy: TIC zprovoznil webové stránky pro návštěvníky města Brna. Správně je pojmenoval anglicky. Portál Go to Brno měl být snad ve všech jazycích, hlavně v japonštině, kvůli Janáčkovi, kterého prý v Tokiu milují, což se nedá prokázat ani vyloučit, protože Brno se letos k oslavám jeho 160. narozenin moudře nepřipojilo – nebudeme se vozit po trendech, že ano. Nakonec byl web spuštěn v jediné jazykové mutaci: česky. Ani ten hantec, který jsme my patrioti očekávali, neprošel...

Stát se může všechno, třeba doopravdy v tomto případě sehrály svoji roli objektivní důvody nebo zásah vyšší moci, čert ví. Nicméně stránky běží a běžný návštěvník, který neumí česky, se z nich nic nedoví. A ředitelka příspěvkové organizace poskytuje rozhovory, v nichž přiznává, že tohle asi opravdu nevyšlo, že lidé, co to mají na starosti, jsou na dovolené, ale že už jim šlápla na krk (zřejmě za nimi jela na dovolenou) a do týdne budou stránky Go to Brno anglicky. Když se nedaří, holt se nedaří. A tak se ředitelka TIC rozmluvila o dalších úkonech, které její organizace se čtyřicetimiliónovým kapesným na rok provozuje. Například mají v centru Brna kancelář pro turisty, kde si lze koupit mapu a housku se salámem (!), ale platit lze zatím jen v korunách, protože ostrý start provozovnu teprve čeká; dodavatelé ščotu, na kterém by bylo lze přepočítat eura na koruny, jsou zřejmě taky na dovolené. Konečně, není se čemu divit, je červenec, a to mají všichni pracovníci všech turistických center na celém světě dovolenou. Dá to rozum, je turistická sezóna.

V hořkém, ale nepochybně upřímném svědectví o Brně pokračuje opět ředitelka TIC a opět v denním tisku. Útvar, jenž vítá turisty, je v Brně na adrese, kterou najít je pro Nebrňana nelehké (samozřejmě pokud nejde o novodobé Hanzelky se Zikmundy, kteří by se s takovým úkolem rovnou pomazlili), nečesky mluvící návštěvník to navíc nezjistí ani na internetu. Ředitelka si správně – stejně jako novináři – myslí, že by nebylo špatné mít kiosek u hlavního nádraží (i tam by se hodila houska se salámem, to jen mimochodem). Jenže zase problém... uf, to jsou ale galeje, ředitelovat v Brně turistům. Ředitelka neví, kde vzít odpovědného člověka do takového stánku. A to jsme prosím v Brně, veletržním gigantu, kde jsou vlastně jen samé stánky. Takový člověk, abychom tomu rozuměli, totiž musí být velmi, velmi kvalifikovaný. Orientovat se v mapě, umět trochu cizí jazyk, mít ne božský dar, ale lidskou schopnost řeči a hlavně ruku (či její náznak), aby dokázal ukázat, že konec či začátek města je tam nebo tam.

Vloni jsem provázel Brnem jednu bohemistku z Německa, zašli jsme do hospody, kde seděl básník a hudebník Tomáš Přidal. Když se ho lačná Němka zdvořile, ale vážně ptala, co by jí doporučil v Brně, odpověděl, že nejlepší bude, když si rychle vybere jiné město a zmizne odsud, že ji jinak čeká velké neštěstí. To se nakonec nenaplnilo, ale rada to zřejmě byla vizionářská.

Žít Brno jsou aktivisté, kteří za své peníze dělali satiru, kterou chtějí v komunálních volbách proměnit v možnost, aby se mohli zasadit o změnu. Turistické informační centrum města Brna je veřejná městská instituce, která se rozhodla upoutat na sebe a město pozornost nechtěným humorem. Ale paní ředitelce TIC by měl někdo vysvětlit, že opakovaný vtip není vtipem.
Go to Brno.

Archiv článků: červenec 2014

Vzpoura zkratek

Nový satirický portál Go to Brno

Blogeři abecedně