Do čela brněnské fakulty architektury byl zvolen Rostislav Koryčánek. Muž s dobrou pověstí, elánem a erudicí. Má být děkanem. Popravdě jsem donedávna netušil, jak děkan ke své funkci přijde. Bylo mi to jedno. Ať si akademici rozdávají funkce dle libosti a nám středoškolákům dají pokoj. Spoléhal jsem na tzv. nezávislost vysokých škol. Teď už vím víc, než jsem kdy potřeboval vědět. Informace ze suchopárného světa „od katedry k lavici a zpět“ se šíří sociálními sítěmi, ze kterých to přebírají poslední žijící printová média
.
Točil jsem s televizním štábem o zvoleném, ale nejmenovaném děkanovi architektury Rostislavu Koryčánkovi. Nápaditě jsme si stoupli ke dveřím fakulty, aby za námi zářil nápis Fakulta architektury; časy, kdy se za takovou obrazovou doslovnost i na Nově vyhazovalo, odešly s Vladimírem Železným. Než se cokoliv odehrálo, vykutálel se ze dveří muž kolem padesátky. Samozřejmě, mohl to být kdokoliv, instalatér, bytař na obhlídce objektu nebo vrátný. Podle suverénního zájmu o věc to ale byl zdejší pedagog. Ptal se, co točíme a proč. Televize je mrtvé médium, každý zájem potěší. (Zvlášť když ti nejstarší žijící kolegové vyprávějí o časech, kdy přijeli třeba do Gottwaldova a místní pracovníci národního výboru zabili prase a na noc i poslednímu nosiči káblů dali do postele dceru, popřípadě zachovalou novomanželku. To už dnes zní jako Černá sanitka, přičemž znám kolegy, kteří přísahají na bleskovou smrt celé své rodiny, že opravdu jezdila a houkala.)

Pedagog mi ozřejmil, aniž jsem se ptal: „Média celou záležitost zbytečně nafukují, je to interní záležitost.“ Zeptal jsem se, jestli by neměl být děkan, který byl zvolen, i jmenován. „Dvakrát se už v Česku stalo, že když byl zvolený děkan nekompetentní, že ho rektor nevyjmenoval.“
„Je tedy nekompetentní celý systém voleb akademických pracovníků, když demokraticky zvolí kandidáta, zřejmě nejlepšího dle svého kolektivního uvážení, ale ten je zpochybněn těmi, kteří právo volit nemají? Kdo by tedy měl rozhodovat? Podle čeho se má rozhodovat rektor? Podle stanoviska volitelů, anebo těch, kteří nevolí, ale chtějí rozhodovat?“ snažil jsem se doptat.
„Pane, to budou tlaky, které jsou z Prahy, závidí nám naši fakultu,“ řekl pedagog a já si uvědomil, že jsem skočil na lep nějakému vrátnému, instalatérovi nebo bytaři na obhlídce, který se jen vydával za pedagoga fakulty architektury.

Děkanem fakulty architektury byl zvolen Rostislav Koryčánek. Muž, který má dobrou pověst a za sebou slušné profesní výsledky. Parta těch, kteří ho v čele fakulty nechtějí a kteří argumentují profesními a akademickými nedostatky zvoleného děkana, vyhrožuje, že odejde ze školy pryč, když rektor VUT, pod které fakulta spadá, Koryčánka jmenuje. A neodejdou sami. Odejdou s nimi zkratky před jmény, kterými se pyšní. Nevím, oč jde, doc je nejobyčejnější přípona wordového souboru, zkratku prof. nečtu vůbec, ale zřejmě mají tyto zkratky neobyčejnou sílu. S jejich odchodem škola může přijít o akreditaci, přesněji ‒ zkratky tím vyhrožují. Zkratky jsou nejcennější kapitál odpůrců, to, oč se mohou opírat, čím můžou vyhrožovat.

Brněnská fakulta architektury se zapsala do dějin českého veřejného života v roce 1989, když studenti nařkli komunistického pedagoga z toho, že je komunistický pedagog. Byl soud, který trval dvacet let, než se prokázalo, že komunistický pedagog je komunistický pedagog. Nejnovější vzpoura zkratek snad nebude mít tak dlouhý život. Byl-li někdo oprávněně zvolen, měl by být jmenován, i kdyby se zkratky na hlavu stavěly. Kdo povede fakultu architektury, je odborná záležitost, do které nám středoškolákům nic není, ovšem některé procesy zvrátit nemůžou ani zkratky. Brněnská fakulta architektury, občané města Brna a jeho téměř desetimiliónové okolí si zaslouží, aby se škola profilovala v celých větách… dobře, i v těch suchopárných akademických souvětích. Zkratky vět a myšlení na akademickou půdu nepatří.