Petr Minařík

22. 03.

Hamáček lepší Babiše?

Petr Minařík Přečteno 5212 krát

Úplně všichni v zákulisí i na scéně české politiky pochopili, že karty k příštím volbám do sněmovny se budou rozdávat právě teď. S novým virem si tedy od předvolební kampaně, balené do zápasu o životy a majetek občanů, neodpočineme ani toto jaro.

Zatímco opozice, bez praktických možností cokoliv ovlivnit, je odsouzena do nevděčné role rejpala, které se všechno nelíbí a nic konstruktivního nevykoná, její funkci ve společnosti přebírá sociální demokracie, jejíž existence byla v posledních měsících spíše nominální, o její klinické smrti nikdo nepochyboval a čekalo se jen, kdy konečně ošetřující lékař najde odvahu k nemilosrdnému výroku: mozek léta nepracuje a pacient je mrtev. Smutečních hostů se moc nečekalo, pohřeb by preventivně monitorovala policie, to kdyby se příbuzní chtěli poprat, rozporů mezi nimi bylo dost. Všechno je však jinak. Růže, kterou si kdysi, zřejmě omylem, na pouti vystřelil Miloš Zeman, dostala šanci zahrát si baráž.

Vysmívaný Hamáček, který své účinkování ve vrcholné politice založil na strategii přežít za každou cenu, dostal roli, která mu byla psaná na tělo. A za úspěch vděčí tomu, že se kolem něj na jevišti producírují buď ochotníci, nebo sice velké herecké postavy, ale z docela jiné divadelní hry.

Hamáčkova záře je přímo odvislá na přeřeknutích Andreje Babiše a jeho zcivilnění figury, kterému podléhá pod vysilujícím tlakem situace, kdy zkrátka nedokáže hrát part scénáře, který si nechal v kreativní dílně sepsat.

Jen Babišův totální cynismus, který je sice schopný pracovat s emocemi, ale nikoliv je skutečně chápat, rozumět jim, toporná potřeba direktivně naplňovat položky seznamu denních úkolů, stvořilo Hamáčka chápajícího, rozumného a schopného. Takřka státnického, chtělo by se říct. Na Hamáčka by si před krizí nevsadil nikdo. A ani teď není důvod, aby k němu bookmakeři nebyli ostražití, ale momentálně bohatě stačí, že na publikum nepůsobí jako oligarcha bez špetky civilnosti, uvěřitelnosti. Lidí si všimli, že když na stroj jménem Babiš zaťukají, ozve se dunění.

Sociální demokracie dostala šanci. Těžko si lze představit, že se během této krize podaří vrátit do hry i další její funkcionáře strany. Maláčová se zdá bez šance, taky proto, že do ní mínění tvořící levicová veřejnost, a osudu mainstreamových socialistů bude zase ona, vložila dost sympatií, které ministryně zklamala tím, že se to rozhodla dát na Babiše. Ale co projde továrně na sny premiéra a oligarchy, nemůže projít intelektuálnímu kádru z rozhádané partaje. O comeback mezi vlivné by se mohl pokusit Lubomír Zaorálek, má dost zkušeností, ministerstvo, kde lze být vidět, když se to umí a ví dobře, že jackpot, kterým jim shůry už nikdo znova nepošle. Boxovat v oranžové můžou zkusit další, v parlamentu třeba Onderka, mimo něj z Nového města Šmarda.

Jak se říká na tiskových konferencích krizového štábu, doba je dynamická a Babiš nehodí ručník do ringu, oproti Hamáčkovi má všechny myslitelné výhody, kromě jediné. Lidu je fuk, že byl estébák, kradl a mele nesmysly, to všechno jsou atributy, které z něj v české hospodě dělají jednoho z nás. Jenže během této krize možná zjistí, že Babiš by si s nimi k jednomu stolu, i kdyby hospody zase jeli, nikdy nesedl, i když by jim to předtím slíbil. A to je ta nečekaná příležitost pro dobrého politika Hamáčka, jehož osudy má nově smysl sledovat.

19. 03.

Prodavačka, o které mluvila Merkelová

Petr Minařík Přečteno 4224 krát

Na konci ledna roku devadesát prezident Bush, v tradiční zprávě o stavu unie, zmínil dělníka z Braníka. Kongresmanům vyložil, že i tento zástupný občan okraje Prahy, alespoň perspektivou tehdejší Ameriky, má právo na některé vymoženosti světa lidí, nezcizitelná práva, řekl a vyjmenoval život, svobodu a touhu po štěstí. Aby to členům obou komor amerického parlamentu bylo naprosto jasné, vetknul branického dělníka z Bushova proslovu do toho svého i prezident Havel během triumfální washingtonské řeči k zastupitelům.

Včera mluvila ke svým Němcům jejich kancléřka. Ta, která je jedněmi vysmívána, protože je neskutečně naivní až hloupá, druhými rovnou obviňována, že vyhlásila kletbu na staleté evropské hodnoty. Pochopitelně je to ta, která dokáže, jako jedna z mála, formulovat evropské zájmy, a nebýt jejího realismu, tak je snad doteď budapešťské východní nádraží zaplaveno uprchlíky, ať už by si o tom Viktor Orbán myslel cokoliv.

Dobrá politika není soutěž o to, kolik toho dokážete v jedné řeči k občanům naslibovat, popřípadě s kolika z nich si to umíte vyříkat z hlavy - bez papíru, ale o vizi budoucnosti, kterou předáte voličům v takovém stavu, aby si ji dokázali osvojit. Merkelová garantovala možné a nabízela víc v pospolitosti a solidaritě, kterou ale nedisponuje ona, ale diváci u televizních obrazovek.

A taky děkovala. Samozřejmě lékařům stojícím v první linii. Společné díky ovšem poslala taky prodavačkám a prodavačům, kteří za pultem nebo kasou denně přicházejí do styku se všemi, aby nás zásobili, ať už jsme panikáři nebo nikoliv.

Nepřímo mluvila taky o české prodavačce v super či hypermarketu. My nemáme po ruce žádnou podobnou autoritu, a tak si pro závažnější slovo musíme zajít vedle, do Německa se to zdá být nejrozumnější.

Česká pokladní nebo prodavačka, to je ta, která ještě před pár lety brala něco kolem 12 tisíc hrubého a směla si odskočit na záchod jen v předem daných intervalech. Dnes bere o něco málo víc, s tím záchodem a tlakem je to podobné, často je z Ukrajiny a nechá si toho od manažera prodejny, což by v roce 1990 byl nejspíš dělník z Braníka, o kterém nejdřív mluvil Bush a potom Havel, líbit hodně.

Je dobře, že Merkelová mluvila o prodavačce. Můžeme s ní vzpomenout naši ženu za kasou. Vláda, stejně jako nikomu jinému, jí roušku ani hygienické pomůcky nedodá, v tom je naše prodavačka rovna lékařům, policistům a hasičům. Na rozdíl od nich jí ale nikdo netleská a nevolá sláva. A volat nebude. Přitom je to hrdinka!

Majitel krabice, do které prodavačka chodí na 12 hodin denně, má v těchto dnech zisky jako o Vánocích, lidi jsou utrženi ze řetězu. Ale naše prodavačka z toho nebude mít nic, možná poukaz na nákup za pětistovku v rámci krabice. Zaměstnavatel nemá letadlo a kontakty v Číně. Zisk z tržeb si nechá, s pravděpodobnou nezaměstnaností bude před branami prodavaček dost. Ukrajinky, které vám teď markují pytle mouky už za pár týdnů pojedou domů, nastoupí Češky a budou rády, že každý měsíc dostanou na výplatu aspoň něco.

Nikdo o tom u nás mluvit nebude. Musíme se dívat za hranice. Žádný Havel, ba ani Bush. Jedině Merkelová děkuje prodavačkám v obchodech, na které denně prskáme infekci a vztek. I prodavačka má svá nezadatelná práva, na život, svobodu i touhu po štěstí.

Archiv článků: březen 2020

Hamáček lepší Babiše?

Prodavačka, o které mluvila Merkelová

Blogeři abecedně